Zlatá Sindibádova cesta (1973)

Po všetkých stránkach je to výborná adventúra so sympatickými hercami a zaujímavým príbehom. Podobné filmy sa už v dnešnej dobe netočia alebo vlastne točia, lenže sú to umelé sračky, ktoré majú zachrániť audio-vizuálne orgie. Napríklad Princ of Persia, remake Súboj titánov atď. Zlatá Sindibádová cesta má pomerne jednoduchý dej, ale sprevádzaný je množstvom na tú dobu podarených trikov a v neposlednom rade úžasnou atmosférou, ktorá dobrodružnému príbehu dodáva punc originality. Prelínajú sa tu arabské aj indické prvky, réžia je striedma, scenár inteligentný (žiadne trápne dialógy, či prehnaný pátos) a hudba dokonale pasujúca k danému žánru. Kto má rád dobrodružné fantasy s unikátnou atmosférou musí byť veľmi spokojný ako aj ja keď som tento film pravidelne sledoval ako dieťa a nevedel sa ho nabažiť. 85%

Ani druhý Harryhausenův Sindibád nezklamal a trikových kouzel je tu možná ještě víc. Samotný příběh je opět jen taková hra na spojovaní trikových scén a herecky je to opět vcelku bída, a to i přes účast velmi krásné, leč i velmi prkenné Caroline Munro a Doylea z Profesionálů aneb Martina Shawa, který jinak o pořádný film během své kariéry nezakopl. Marně přemýšlím, který ze Sindibádů mi zatím byl protivnější, se soudy asi počkám až na toho třetího. Nádherné, ale opět dosti ploché  fantastické pohádkování. Už trochu těsnější čtyřka.

Po letech jsem se znovu s potěšením podívala na tuto dobrodružnou orientální pohádku. Je s podivem, že ani po letech neztratila své kouzlo. Vybavila se mi naše Cesta do pravěku, která byla rovněž natočena v dávné minulosti s použitím jednoduchých triků, a přece baví diváky dodnes. Nenáročná zápletka, příjemní herci, nákladná výprava a početný komparz - to vše mne dokázalo pobavit i po více než padesáti letech od premiéry. Tyto příběhy by si zasloužily častější připomenutí v televizi.

Další Sindibádova cesta, tentokrát opět s patřičnou dávkou příšerek z Harryhausenových rukou. Dějově je to soudržné, nesmí chybět krásná děva, i když to tentokrát není princezna (nebo nám to utajili :-)  ). Kouzelník v roli vrchního padoucha dělá co může, ale nakonec stejně dopadne špatně (jak, to neřeknu),  závěrečný happyend - prostě vše je tak, jak má být. Pokud se týká zvláštních efektů, tak se mi nejvíc líbil homunkulus a Kálí. Páně Harryhausenových  výtvorů je ale víc a všechny stojí za to. Tady to Sindibád vytáhl na 4 hvězdy.

Než přišel boom fantasy v 80. let, byla trojice Sindibádovek spolu s "Jáson a Argonauti" snad jediným pořádným zástupcem. Ten první díl z padesátek jsem asi v dětství neviděl a o to víc si ho před pár lety užil. Trojku si pamatuju dobře a druhý díl? Popravdě nebyl jsem si jistý. Ono to totiž první hodinu za moc nestojí - nezajímavý Sindibád závodí o tři části nějakého amuletu se zlým čarodějem Kourou, který akorát koulí očima a stárne, dál je tu pár zbytečných vedlejších postav a sexy holka. Pluje se na moři a nic moc se neděje. Jenže až se začne něco dít, tak to stojí za to a dětské vzpomínky se vrací. Kylop-kentaur, griffin či úžasná šestiruká Kálí, do toho zelení pralidi a parádní finální souboj se záporákem. Zkrátka finální půlhodina na 5*, děj předtím max na 3*, výsledek 4*. PS: K nepoznání změnění "Dr. Who" Baker (Koura) a "Doyle" M. Shaw (námořník Rašíd). Fantasy roku 1973.