Barbarella (1968)

Po vizuální stránce jde vážně o opulentní podívanou, která upoutávala svou nápaditostí v práci s bohatými studiovými kulisami, kostýmy, barvami, hrou se skly, světly a množstvím dalších efektů. Nemůžu říct, že by se ta nápaditost formy zčásti nedoplňovala také přímo s obsahem, protože už samotné surreální výstřelky typu položivého mučícího klavíru dokážou přinést cosi jinde neviděného. Již úvod s unikátním striptýzem ve stavu beztíže oplýval magickou atmosférou, jež mě s výtvarným provedením úspěšně držela u sledování. Přesto nedokážu být zBarbarellynadšený, pokud nejenže z příběhu vyleze téměř nepoužitelný komiksový brak (v horším slova smyslu), ale hlavně ten příběh s uvolněnou strukturou ani příliš nefunguje a ona nepředvídatelná nápaditost přechází až do módu, kdy se zde každou druhou vteřinou může stát úplně cokoliv a zvolený styl se přesto do komediální roviny nepřeklopí naplno. Atraktivní vnady Jane Fondové, která se ocitla v roli pod její úroveň, to zachránit úplně nemůžou a můj oblíbený Ugo Tognazzi taky ne déle, než 10 minut své přítomnosti.[60%]

Hned na začátku hlavní představitelka ve své chlupaté růžové vesmírné lodi vede nahá videohovor s prezidentem. Hned po příletu na planetu Lythion u Tau Ceti, kde poskakují modře obarvení králíci, se ji pokusí zabít skupinka zlotřilých dětí, když ji svážou a pošlou na ni robotizované loutky s kovovými zuby. Později se ji, tentokrát už hlavní záporák, Dr. Durand Durand, pokusí zabít uklováním hejnem andulek, z čehož ji zachrání vůdce rebelů Dildano. Posléze znovu padne do zajetí, tak ji Durand zkusí umučit slastí, ale stroj se po dlouhém úsilí zavaří. Kdo by byl čekal, že si Duran Duran vypůjčí název zrovna z takto bizarního filmu.„No, Black Guards are leathermen. They're without fleshy substance. … Have you seen an angel anywhere? … De-crucify him or I'll melt your face! … What type of girl are you? Have you no shame?! … Fool! Liar! Idiots! … You are so good you made the Mathmos vomit!“

Hodně bizarní podívaná. Ve všech směrech, které film přináší od postav, kostýmů, rekvizit až po prostředí a hudbu, je ve své podstatě ujetý. V tomto ohledu se zub času na snímku velmi  podepsal. To, co je však stále poutavé a nesmrtelné na filmu je tělo. Tělo božsky krásné, Jane Fondy jako Barbarelly, která musí zachránit planetu Zemi před zlomyslným vědcem. Už jen úvodní scéna ve stavu bez tíže stojí za to. Podobně lascivních a eroticky laděných scén je filmu více, ale žádná už nedosahuje kvalit té úplně první. Škoda jen, že film toho nenabízí více a to ani po příběhové stránce. Takto ani Jane Fonda v různorodých kostýmech nemůže utáhnout celý snímek.

Tak jsem to konečně viděl, můžu si odškrtnout další velký sci-fi rest, akorát u tohohle moc nechápu, kde se vzala jeho kultovnost. Ačkoli částečně snad jo, je to podivný mix vlivů sexuální revoluce, hippie éry, brakových sci-fi i fantasy stejné a předchozí dekády, snad i sandálových velkofilmů... A zároveň to bylo myšleno takhle vážně, ale zase na druhou stranu je zde nemalý počet záměrně humorných scén, které z toho ale automaticky nedělají komedii a parodii už vůbec ne... Film to je sice zvláštní, ale oproti jemu podobným pořád ne až tak bizarním, aby mě dokázal víc čímkoli zaujmout. Snad jen počtem erotických narážek, které jsou zde primárním a všemu podřízeným, stejně jako (naprosto očividná) sexualizace a objektivizace Jane Fondy. Fikční svět je ale poměrně klasicky nepřehledný a bez vnitřní logiky, stejně jako se sotva dá mluvit o něčem jako pevný příběh. Tohle je hlavně okázalá show, stojící na fascinaci z jasné poznatelnosti a zároveň naprosté lacinosti kulis a práce s nimi. S takovými typy filmů si ale většinou nesednu a jinak tomu není ani uBarbarelly. Lepší 2*

Létající antigravitační sexbomby jsou tím, co v naší nudné a šedé realitě chybí. S nimi by byl svět mnohem příjemnějším a zábavnějším, ba neváhám říci lepším místem. Pak bych mohl v hospodě vyprávět kamarádům třeba toto: – Dnes odpoledne jsem otevřel okno, abych pořádně vyvětral kouř z cigaret, a přestavte si, kdo mi vletěl do bytu. Jedna ta antigravitační holka. Zdvořile jsem se jí otázal: „Ó rci mi, lepá děvo, odkud přicházíš a co zde pohledáváš.“ Ona: „Nejsi ty ten Durák, totiž Duran, kterého jsem přišla zlikvidovat, protože škodí lidstvu?“ Já: „To tedy nejsem. Myslím, že ten, koho hledáš, sluje Soros.“ Ona: „Hm, na Duráka fakt nevypadáš. Cestou jsem narazila na gravitační anomálii a asi jsem zabloudila. Ale když už jsem tady, tak si aspoň chvilku odpočinu. Nebylo by kafe?“ Tak pravila a usedla do křesla, natáhnuvši své dlouhé nohy před sebe. Atd. – Film je erotická sci-fi komedie s téměř pohádkovými či spíše fantasy prvky. Dobrý oddechový film, jemuž přidává půvab patina konce šedesátých let.