Konečně sami (1940)

Co do obsazení variuje tato vtipně napsaná komedie detektivní veselohru téhož režiséra Pelikán má alibi, která podstatně přiléhavěji využila hereckých dispozic Miroslava Homoly, jenž mi co věrný a milující, leč nanejvýš nemilosrdný a netrpělivý, partner skvělé Nataši Gollové přijde poněkud nevěrohodný. Právě s ním se celé vyprávění podivně odstřeďuje, ztrácí nadhled, odstup a spleť zmatků odsuzuje k požáru. Zatímco nevěstinou neústupností prosvěcuje zcela čitelný vřelý cit, ženichova tvrdošíjnost je krutě realistická a demaskuje jej jako naprostého troubu. Myslím, že například Svatopluk Beneš nebo Oldřich Nový by v této úloze dodal filmu to, co mu chybí k dokonalosti.

Ze začátku až asi do polovinyKonečně samipříjemně překvapí výrazně velkým počtem skvělých scének a dialogů, které příjemně pobaví, a možná někoho i lehce zmatou.. Vše by bylo však až moc úžasné, kdyby se do příjemně a dobře vybudovaného komediálního prostředí nedostala nějaká ta série dramatických scén, které z děje udělají spíše drama o rozvodu. V tu chvíli diváka spíše štve, že to Nataša s Homolou zbytečně protahovali a že chudák rozvoďák Marvan musel lítat, aby všechno zachránil. Zdůraznění vztahu však naprosto chápu a dokážu ho ze strany scénáře i děje plně respektovat, popravdě mi to tak hrozně ani nevadilo. Tak či onak, jedná se o příjemný snímek ze série pamětnických počinů, tento dokonce ještě rok před dalšími dvěma nejúspěšnějšími snímky Natašky Gollové. 4/5

Velmi nevýrazný počin, který nemá žádný zapamatováníhodný moment. Postava Marty je pro energickou a štěbetavou Golovou nevhodná stejně, jako obsazení necharismatického Homoly, jakožto jejího manžela. Přestože je námět tchýně pohromy vcelku dobrý, nebyl rozvinut způsobem, který by byl zábavný. Celkově působí tento film jakoby bez šťávy.

Příběh mladých novomanželů na komplikované svatební cestě do Benátek mě pobavil a rozesmál.. Nataša Gollová jako nevěsta půvabná a v roli ztrápené manželky úchvatná i dojemná, její filmová maminka Růžena Nasková mě odbourávala v pravidelných intervalech, ať už to byly telefonáty, ztráta kabelky, otevírání trezoru nebo „pomoc“ milované dceři.. Příjemná záležitost, milá, vtipná a přihlédnu-li k roku vzniku, musím hodnotit kladně..

Pohodový film, jen si nemohu v těchto starých filmech zvyknout na Miroslava Homolu, stále si ho spojuji s Hlustvisihákem. Noblesní dáma Růžena Nasková se velmi pěkně zhostila úlohy roztržité matky a tchyně, která svými zmatky způsobí nakonec až dočasný rozvrat manželství. Zajímavé je také, jak se za okupace mohlo svobodně jezdit za hranice až do Benátek... Předpokládal bych taky, že ta hraniční kontrola způsobí spíše návrat novomanželů do Prahy než po krátkém zadržení pokračování v cestě bez dokladů... No, zlodějíčkové Plachta a Neumann se skutečně nepovedli.