Kdybych měla nohy, tak ti nakopu (2025)

Jemne bizarná a zároveň reálna civilná dráma o "žene v domácnosti", jej vlastných démonoch aj nenaplnených túžbach, ktoré režisérka poňala naozaj originálne. Starostlivosť o chorú dcéru zobrazila v podstate anonymne a zároveň sa divák vo veľkom dokáže ponoriť do hĺbky duše hlavnej hrdinky, za čo patrí obrovský kredit Rose Byrne, ktorá si tu strihla svoju vlastnú "one woman show" a aj za to musím pridať štvrtú hviezdu. 70 %

Etuda na téma "hrdinka je psychicky zcela na dně a všechno, co se kolem ní děje, její dno ještě prohlubuje". Dost podobné jako "On se bojí", ale o trochu méně WTF a o hodinu kratší. Vynikající herecké výkony i režie, ale od poloviny už je celkem jasné, kam to směřuje, a nějaká podstatná překvapení se nekonají.

Psychologické drama If I Had Legs I'd Kick You představuje mistrovskou, frenetickou noční můru o odvrácené straně mateřství. Režisérka Mary Bronstein diváka nekompromisně zamyká do hroutící se mysli psychoterapeutky Lindy, kterou drtí vyčerpávající péče o těžce nemocnou dceru. Film těží z klaustrofobní kamery a záměrně eliptického vyprávění, které stírá hranice mezi krutou realitou a paranoiou. Suverénním středobodem snímku je famózní Rose Byrne. Ta svou roli zdrchané matky na pokraji nervového zhroucení prožívá s až mrazivou fyzickou intenzitou. Snímek sice svou narativní mnohoznačností a surrealistickými výjevy místy balancuje na hraně divácké nečitelnosti, ale právě díky tomuto záměrnému chaosu dokonale zprostředkovává čirou úzkost. Jde o mimořádně drásavý a filmařsky sebevědomý zážitek.

Nie je to komédia ani v najmenšom! Ak niečo z toho príde niekomu vtipné, musí byť pravdepodobne chorý, rovnako ako antihrdinka tohto príbehu. Viac než čokoľvek je to čistý psychologický horor. A ja som odchádzal z kina (v ktorom sme boli celkom traja) s jedinou otázkou: Prečo by toto niekto natočil? 2 hviezdy za pár zaujímavých scén, Rose, a kvalitu spracovania. Ale toto je jeden z tých filmov, na ktorý sa do kina naozaj neoplatí ísť a stačí počkať, kým to bude niekde na streame, čo bude iste podľa návštevnosti čoskoro. Keby som mohol, vyžiadam si od tvorcov peniaze za vstupenku späť, lebo toto som skutočne vidieť nepotreboval a absolútne nič mi tento film nedal. Naopak, vzal mi dve hodiny života.

Na tento film som sa celkom tešil, keďže Rose patrí medzi moje obľúbenkyne. Napokon mám z toho však zmiešané pocity, keďže film je štylizovaný do takej psycho podoby - a tento štýl nie je zrovna moja šálka kávy. Táto emocionálna katarzia pôsobí ako intenzívna spleť pocitov a vnútorných démonov Lindy, ktorá síce pôsobí ako psychoterapeutka, ale sama sebe pomôcť nevie a každý deň je na pokraji kolapsu. Snažil som sa film vnímať komplexne, ale až tak ma globálne nezaujal, hoci námetovo bol potencionálne dobrý. Nuž, je to na 2*