Konkláve (2024)

Veľmi zaujímavý snímok o voľbe pápeža. Bol som milo prekvapený. Herec Ralph Fiennes ma prekvapil svojou nábožnou rolou. Konečne som ho videl hrať pozitívnu postavu. Celý film som bol v napätí, že kto sa stane hlavou cirkvi, aj keď som tušil kto to asi bude. Film sprevádza pokojný komorný soundtrack, ktorý mi pohľadil moje ušné bubienky. Film je podľa mňa zrežírovaný celkom slušne, akoby sa režisér zúčastnil konkláve osobne. Interiéry boli ako vystrihnuté z Vatikánu. Samozrejme sa tam riešia aj horúce témy ohľadom manipulácie, konzervatismus vs. progresivita, migrácia, islamský terorizmus atď. Pre cirkev je to možno kritický film, ale pre  diváka prekvapivý filmový zážitok.

Co se stane, když postarší ambiciózní muže zamknete v místnosti, která jim nepřestává připomínat, jak vypadá peklo i ráj? V Konkláve vnímáme vrstvy dějin, k nimž se upíná zejména evropský, a tím spíše římský, klérus, silně orientován do minulosti. Církev pro evropské kardinály představuje minulost. Proti tomu se vymezuje mladý kardinál z Kábulu. Pro Latinskou Ameriku, Afriku, Asii je katolicismus stále svěží. Film zdařile kontrastuje právě tisíciletou tradici a ritus s moderní technologií – jako když se tmavý kouř značící neúspěšnou volbu vyvalí z k tomu určené plechovky. Už samé uzamčení duchovních, jejichž víra má transcendovat tělo, v kapli, z níž nemohou odejít, je báječně ironický protiklad t v celém procesu papežské volby. Konkláve klade velký důraz na zachycení procedur, chápe organizovanou církev také jako svého druhu liturgii. Každý úkon má přesně daná pravidla, každý oděv pečlivě poskládané vrstvy a uhlazené záhyby, každé gesto, každé slovo svůj význam ve striktní posloupnosti papežské volby. Snímek se honosí skutečně vynikající zvukovou složkou a velkým smyslem pro detail (odlomení pečetního prstenu). Kamera se pohybuje v prostorách Sixtinské kaple a Vatikánu velmi ladně a sebevědomě a Berger inscenuje obrazy značné síly. Michelangelovy výjevy na stropě Sixtinské kaple používá jako juxtapozici dění pod ní. Konkláve je thrillerem, procedurálním dramatem a zároveň nese rysy detektivky, a to přímo poirotovské, jelikož jsou všichni vyšetřovaní uzavřeni na jednom místě a my se prostřednictvím Lawrenceova pátrání dozvídáme o jejich tajemstvích. Pečlivě budovaný dojem z dómu politikaření a intrik poněkud narušuje finální akt, který je možná až příliš na sílu a idealistický. Podobně jako kardinálové nemohou opustit určené prostory během volby, ani my nedostaneme chvilku, aby naše pozornost zabloudila jinam. Konkláve si ji udržuje pevně. Konkláve je fenomenální, a to v pravém smyslu slova. Smyslové vnímání a zobrazení fenoménů souvisejících s katolickou církví je hlavním cílem snímku. Vidíme látky, předměty, rituály, to vše z velké blízkosti v senzoricky, sluchově opojném snímku. Habemus oscarovku. Více vrecenzi.

Konkláve trochu klame tělem. Bohužel. Nechci spoilerovat, ale v první polovině vypadá tak trochu nečím, čím se nakonec ukáže nebýt. Velkým plusem je každopádně obrazová složka, která dovede rozlehlé opulentní prostory Vatikánu prodat paradoxně stísněným způsobem, kamera si všímá zlidšťujících detailů, střihač to má v ruce, hudební motiv dobře navazuje očekávání intrik a Ralph Fiennes zvládne neslézt z plátna se ctí. Nakonec samotné konkláve musí být pro filmaře a diváky atraktivním prostředím vzhledem k tomu, jak je stále trochu zahalené tajemstvím. Všechno tohle přispívá k solidnímu filmovému zážitku, který ale dle mého soudu nezvládne gradovat tak, jak by divák očekával.

Po skončení filmu jsem nevěděl, jak film vlastně uchopit. Celý mě to bavilo. Hlavně asi proto, že mě celý proces ohledně konkláve neskutečně fascinuje a vždycky to rád sleduju. Všechny ty procesy a rituály staré několik století je něco co mě zajímá. A řekl bych, že tady to bylo znázorněno věrohodně, s respektem a tak nějak, jak jsem si to asi představoval. Nicméně po polovině filmu, kdy jsem byl zaháčkovanej a film byl v peaku, jsem čekal nějaké epické vyvrcholení. Ale to nepřišlo. Z toho vrcholu kam se film dostal to najednou začalo padat dolů. Možná to bylo mírně překombinovaný a celá ta pointa tak nějak vyšuměla. Plus jsem měl pocit, že to neudeřilo tak, jak si asi tvůrci malovali. Nevím, zkrátka jsem z toho takovej rozpolcenej. A byť celkově bych hodnotil spíše kladně a nadprůměrně, tak tady dávám tříhvězdé, tedy průměrné, hodnocení.

Výborná cirkevná dráma. Prvotriedna produkcia sa postarala o to, že v podstate banálny príbeh voľby hlavy katolíckej cirkvi má dramatickú atmosféru politického boja plného ambícií a zákulisných trikov. Takže hlavnému hrdinovi nakoniec držíme palce, aby jeho úsilie bolo úspešne zavŕšené. Tvorcovia si na koniec nechali aj pár dejových prekvapení, ale ani jedno konzervatívnych divákov nepoteší. Ralph Fiennes je v úlohe dekana skvelý, ale slabú úroveň nemožno vytýkať nikomu z hereckého obsadenia a už vôbec nie Stanleymu Tuccimu či Isabelle Rossellini, ktorá svoju zašlú krásu schovala pod čepiec milosrdnej sestry.