Kdybych byl tátou (1939)

I mistři tesaři se někdy utnou. Veskrze nezábavná a ucintaná nekomedie s prapodivným koncem sice vznikala v nelehké době, ale to jen ztěžka omlouvá mizerný scénář a kýble vykonstruovaného patosu. I přes značnou kontroverzi, kterou život J. Plachty vzbuzuje, jsem ho měl jako herce rád a proti jeho výkonu opět nelze nic namítat. Ovšem takto banální a navíc nudně uchopený příběh, by nezachránilo ani kdyby mu sekundoval Haas s Novým. A to píšu já, relativně nenáročný člověk, který se ochotně nechá bavit Slavinského operetkami. Scénář Kdybych byl tátou, považuju za ukázkový škvár. Některé linky nikam nevedou, jiným je dán zbytečně velký prostor, aniž by později měly opodstatnění a závěr...ten je perla. Jsem si vědom toho, že tvůrci před i po tomto filmu ukázali, že svou práci umí mnohem lépe. Snad i proto ve mě okolnosti natáčení tohoto filmu vzbuzují zvědavost. Což je jediná emoce, kterou po jeho dokoukání vnímám. Velmi slabé 3*...nebo raději 2 silné.

Miroslav Cikán natočil komedii v níž Jindřich Plachta zase předvádí své dobré komediální herectví. Skvěle imituje hypochondra, který je ušlápnutý a má svůj život nalinkovaný. Výhra ho může změnit, ale taky nemusí. Režisér poukázal na český národní sport - závist. A protože i pan Adamička s ní počítá, ani si výhru neužije a spíše se nechá využívat. Tenkrát nebyly automaty, tak lidé mohli prohrávat jen v kartách. A pak si uvědomí, že mu něco chybí. Není to bůhvíjaká komedie, ale pohodový film, což je skoro každý v němž hraje tak velký sympaťák jakým J. Plachta bezpochyby byl.

Profesionálně natočená komedie s hořkou příchutí byla jistě napsána na tělo Jindřichu Plachtovi, který v ní exceluje. Závěr je poněkud více sentimentální, když se po sedmi letech ozve z Ameriky pan Novák, tomu se nelze divit, protože dobrý konec, totiž že by si pan Adamičko vzal paní Novákovou, by tomuto příběhu uškodil. Tyhle filmy skutečně diváka zahřejí u srdíčka a i po 76 letech jsou stále krásné, třebaže to tady na pět hvězdiček není.

Další z filmů s Jindřichem Plachtou, u kterého mě jako první dvě slova napadnou "pozitivita" a "optimismus". Kvalit snímku Nebe a dudy film sice nedosahuje, ale přesto je to takový prijemný kousek na oddech. Panu Plachtovi, i zde velkému dobrákovi, ta souhra s dětmi sedí. Vytkl bych snad pro mě nepochopitelný konec filmu. Mimo mé chápání i v rámci žánru veselohra. Myslíte si, že by se nějaká ženská takhle v reálném životě zachovala?

Miroslav Cikán komedie uměl, to mi nikdo nevymluví a toto je jeden z těch filmů jednak co nezklame a za druhé také film který dělá člověku radost od začátku až do konce. Obsaženo v něm bylo téměř všechno, jednak zajisté těžil s opravdu velikého komediálního umu Jindřicha Plachty který v tomto filmu ztvárnil jak jinak než ušlápnutého úředníčka, podivína a především velkého hypochondra Adamičku, který jednoho dne vyhraje čtvrt miliónů korun v loterii. Ale jeho život se po této výhře stejně nikterak radikálně a zásadně nezmění. Ani se nenaděje a v tu ránu má po nich ! Jeho..? Proč bych teď nepůjčil vždyť mám teď dost ne? ! Nebo, ten nový zimník radši schováme.. Znáte lidi? Řeknou on vyhrál a už si kupuje nový zimník.. Žádný, schovám ho do skříně a budu nosit ten starý..Adamička je výborný ve všech situacích. Adamička vypravující malé Karličce pohádku na dobrou noc. Adamička starající se, jak jeho bytná po dobu jeho nepřítomnosti krmila jeho rybyčky. Adamička dělající Mikuláše. Vyděšený a téměř na ulici poté co Adamičkovi bouchnou kamna. To se musí prostě vidět, každý jeho pohyb, každou věc kterou bere do ruky, každé jeho sténání mě vždy opakovaně rozesmávalo. Film však v sobě měl i kromě značné komediální vložky i kus té dramatické a to především v podání Ladislava Boháče jako těžkého karbaníka a takixáře Karla, a také jeho ženy Míli (Hana Vítová), kterou si Plachta dokonce poté co od ní uteče její manžel do Ameriky dokonce namlouvá, ale věřte tomu že velmi ale velmi nemotorně. A navíc chudák nakonec po veškerém konečném vyřešení a pochopení celé té situace kolem Míli a Karla je zklamán. Vše do sebe skvěle zapadalo, a žádnou chybu jsem na tomto filmu téměř nenašel. Více jak průměrný film, a role která byla Plachtovi, jak se říká téměř šitá na míru. Malý český človíček jim vytvořený v této sentimentální komedii byl zábavný, starostlivý, smutný, tragický i vážný když to tedy bylo potřeba. Z mého pohledu se jedná opravdu o velice zábavný, poctivý a vkusný film. Toto možná byla jedna z jeho NEJ rolí...