Karneval (2020)

Príbeh chlapca Cabra, ktorý má rád vášnivo tanec ale žije v zložitých podmienkach. Otec vo väzení, matka už má nového partnera a blíži sa vystúpenie na súťaži. Kvôli čižmám riskuje pašovanie zbrane cez hranice. Situáciu komplikuje otec prepustený z väzenia, pretože hoci sa snaží nadviazať so synom a manželkou vzťah, pokračuje v nezákonných aktivitách. Produkcia je prekvapivo dobrá a napriek nehviezdnemu obsadeniu s výkonmi mierne nadpriemerom, vybuduje dobrú atmosféru, v ktorej má tanec výsadné miesto. 70%(22.10.2023)

Dospívání nebývá jednoduché a pokud máte fotra ve vězení, je to těžší dvojnásob. Hormony pracují naplno, touha hledat chybějící vzory se tluče s potřebou vymezovat se proti okolí. Malý pašerácký kšeftík hrozí přerůst v pořádný průšvih s nedozírnými následky a setkání s otcem na propustce přináší deziluzi a další komplikace. Nemám důvěru v rozbujelé filmové koprodukce, ale tohle spojení latinoamerických a evropských filmařů klaplo na výbornou. Vznikl snímek plný energie, napětí, uvěřitelných konfliktů a emocí, který není polopatistický a hodně toho nechává na svých hrdinech a divácích. Za pouhých 24 hodin toho výrostek Cambra stihne opravdu hodně a na cestě za dospělostí se posune o notný kus dopředu. Karneval není zaměnitelný filmový produkt. Jihoamerický temperament, zakořeněný machismus, exotika karnevalových rytmů a obtížná sociální realita jihoamerické společnosti jsou ve filmu přítomné ve vrchovaté míře. Podtrhnul bych ještě autenticky vyznívající herecké výkony a přiměřenou stopáž. Sečteno dohromady, nemám důvod jít na méně než 5 hvězdiček a 90 % celkového dojmu.(27.12.2021)

Zřejmě jsem hned na první pokus vyzobla nečekaně nejlepší film Febiofestu, což se mi zatím den po dni už jen potvrzuje. Těžko si představit, že by tu komplexní svrchovanou magii formy, jasnost silného sdělení a sílu nevnucovaného, ale přítomného transformativního prožitku něco trumflo. (Ne tolik syrový a dynamický, ale ve své naopak ryze ženské síle jen jinými prostředky stejně poutavý, je nakonec ještě kostarický snímek Aurora od režisérky Paz Fabregy). Snímek o mladickém dospívání v muže, dozrávání, přechodovém rituálu, uvědomění si, že okolí, včetně nejbližších idolů a vzorů se může kdykoli projevit jako slabé a zrádné, že je třeba se vzdát útěšných zjednodušujících představ a pochopit, že nárok na jediné skutečné spolehnutí smí člověk klást jedině na vlastní sílu a vůli stávat se lepším, vnímavějším, a zároveň neústupnějším vůči slabosti, a pro ostatní najít pochopení, pokud tomu nedostojí, ale nespoléhat se. Film s neobyčejně vtahující verzatilní kamerou, jež zvládá strhujícně zprostředkovat dynamiku i detail, zátiší i panoráma, sílu emocí i moc přitažlivosti, hrdost i respekt, každičké hnutí ve svých hrdinech, film, v němž herci hrají tak přirozeně, jako dýchají, až zapomínáte, že nejste přítomni ve skutečné rodině, konfliktu, dramatu, komunitě, zemi, že je to film... A přitom je to nepochybné umělecké dílo, jehož scénář po dokončení nenápadně zmizel jako lešení z hotového chrámu, dílo, které přesně ví, kde začíná, zná svůj dramatický oblouk a dovede vás po něm do finále, v němž ani jediný zlomek vteřiny není zbytečný, a kde s hrdinou prožijete zaslouženou katarzi a přerod z mláděte v muže-bojovníka, v muže-bojovníka-tanečníka, jehož existence je nejen odhodlaná, ozkoušená a pevná, ale zároveň hrdá, jemná a krásná. Film. (Febiofest, Slovanský dům.)(22.09.2021)

Bavily mě argentinske realie a zivot. Nic navic.(05.02.2023)

Tvrdé a drsné podmínky existence, takový je i film.(06.01.2022)