Johnny (2022)

Kdo by to byl do Poláků kdy řekl, ale ač jejich kousky u nás bohužel částečně prohučí pod radarem, z té hrstky, co jsem zatím dokázal vidět, jsem ani jednou neodcházel zklamaný. Johnny je dalším vynikajícím dramatem z obyčejného života, v němž se tradiční polská víra snoubí s jedním z největších trápení, které v současné době postihuje celou společnost. Je až k nevíře, jak vskutku banální zápletka dokáže na diváka tolik zapůsobit a probudit v něm empatie naprosto ke komukoli. A aby to bylo řádně filmově smutné, dokresluje to vynikající hudba, co bych si klidně dál pouštěl samostatně. [viděno na Netflixu 9.9.2025]

[2,5*]"Noapowiedzmi:myśliszczasamioPanuBogu?" "Myślę,żemanamniewyjebane."Ak by táto dráma nebola nakrútená podľa skutočnosti, tak by som napísal, že ten dojímavý príbeh o jednom nekonečne obetavom "svätom mužovi" a jednom ohavnom zlosynovi zázračne pretvorenom na láskavého a súcitného ľudomila je neskutočne gýčový a naplnený klišé až po okraj. Ale keďže je to dráma vychádzajúca zo skutočného príbehu, musím svoje dôvody, prečo ma míňa veľkým oblúkom, sformulovať inak. Predovšetkým sa tvorcovia akoby až príliš spoliehali na silu toho skutočného príbehu a nemali potrebu pridať nejakú hodnotu navyše (autentické stvárnenie, kvalitnú dramatickú zložku, čokoľvek). A pritom až príliš tlačia na pílu (najmä emočnú), takže výsledok vnímam ako niečo nevierohodné, s postavami ako umelými karikatúrami, ktoré akoby ani neboli zo skutočného sveta. A zachrániť to nedokážu ani výborní herci Dawid Ogrodnik ako kňaz Jan Kaczkowski a Piotr Trojan ako polepšený hriešnik Patryk Galewski s pôvodným životným mottom"Popić, poruchać i radia posłuchać.". Kvôli tej vtieravosti a celkovému pocitu umelosti som ten príbeh sledoval bez záujmu a až na dva-tri momenty (Agnieszkin odkaz synčekovi, keď bude mať 18 rokov) ma nedokázal ani trochu emočne zasiahnuť. A nesedí mi ani spôsob jeho vyrozprávania, ktorý mi pripadá dosť chaotický a deravý."Czastojestcośnajcenniejszegocomożemydaćdrugiemuczłowiekovi.Naszprywatnyczas."

Jeden prevít a nemocný dobrák se dostanou jeden druhému do života. Ano, takoví nedotknutelní po polsku. Celou dobu to ma byt hrozne "ááách" milý film. Tahle emoční linka na mě nefungovala, protože to má strašně plochý postavy a klišoidní epizodní zápletky. A jelikož se nedokážu na povel sebedojímat, bylo pro mě těch 119 minut chvílemi k nevydržení. POSLEDNI SLOVO: NUDA!! 2/5, 40%.

Krásný, smutný film. Polská kinematografie je momentálně na světové úrovni a tento snímek to jen potvrzuje. Chtěl jsem si film pustit hlavně kvůli Ogrodníkovi, který zatím exceloval ve všem, co jsem s ním viděl. Tady nejenže pokračuje v naprosté herecké kanonádě, ale navíc mu skvěle sekunduje Trojan - dohromady je to úžasná podívaná na herecké talenty své generace. Film je nádherně nasnímaný, kamera zabírá jeden úžasný záběr za druhým; ty jsou navíc skvěle osvětlené a povšimněte si, jak umně film pracuje s barevnou paletou žlutá/modrá/červená. Bravo.

Do dvou třetin je to s ohledem na prostředí překvapivě feel-good záležitost a sociální sci-fi á laNedotknutelní (2011). V poslední třetině ale úsměv z tváře zmizí a člověk si uvědomí svoji vlastní dočasnost. Dobře udělaný film, navíc based on true story. Zajímavé je, že hlavní drban byl ve skutečnosti daleko sympatičtější (cameo na konci filmu) než jeho filmový představitel.