Jimmy Jaguár (2025)

První setkání s dle všeho legendárnímmaďarským režisérem, s nímž jsem měl to štěstí se poprvé seznámit (či spíše jeho tvorbou, dokonce na světové premiéře novinky) hned veVelkém sálekarlovarského festivalu, kam zavítal i s celou delegací a hned dokázal na začátek navodit slušné napětí skrze dle všeho asi předpřipravená tajemná děsivá hesla, dopadlo těžce průměrně. Na to, že se o tom filmu nedá v podstatě v anotaci nic zjistit, krom toho, že to vypadá na využití techniky pseudodokumentu (dosvědčuji) a že se bude mluvit o nějakém démonovi (dosvědčuji též). Toho démona ale valstně za celou dobu nevidíme - což je ale valstně nakonec dobře, protože si tím film zachovává alespoň jistý eso-psycho-cosi, co ho povyšuje alespoň na nějakou úroveň a divák si tak může utvářet nějaké představy, jak geniální to vlastně je. Když zaběhneme do lehkých spoilerů (které ale nevadí), celý ten kult ve filmu musí být dle všeho postaven na nějakých lidských potřebách, pnutích a nevyřešených frustracích, a ten rádoby démon Jagu (v češtině Džej:) má takové lidi spojit dohromady, aby viděli, že nejsou samy a má jim pomoct v nich znovu probudoit jisté naděje či tak... nebo jenom nezbyl rozpočet na démona a mělo to být o tom, že ne každý démon musí být nutně maximálně zlý. Protože backstory k postavám, aby potvrdily tuto moji teorii, skoro nedostaneme, takže kdoví (třeba wtf, proč to dělá, policajtko! - nebo sakra, první pomsta na tom borcovi, co to mělo být?). Zároveň tu máme fakt, že film má moc fajn začátek a příjemnou pointu na závěr, ale již si absolutně nedokáže obhájit svoji délku a to mezi vyplňuje takovou omáčkou, která namísto, aby filmu přidávala, naopak ubírá a vše podkopovává a ubírá alespoň na nějakých myšělenkách, co by se daly snad ve filmu najít. Takže ve zkratce? Nejlepší asi bylo, když jsem zjsitil, že v řadě hned za mnou o pár sedadel doleva sedí coby představitel festivalové porotyJiří Mádl. To bylo moc příjemné překvapení.5/10[MFF Karlovy Vary]

Na festival do Varů jezdím už přes 20 let, ale stalo se mi snad teprve podruhé, že bych na filmu klimbnul. Musím objektivně uznat, že to určitě bylo i pohodlností sedaček ve Velkém sále. V méně pohodlných kinech bych tento problém určitě neměl, avšak i tak to trochu napovídá tomu, že navzdory zajímavému námětu, se nejedná o zrovna strhující drama. I přes zmíněnou kritiku hodnotím třemi hvězdami, neboť mě v bdělosti udržeovala potřeba se dozvědět, jak to celá skončí, což je pocit, který rozhodně u festivalových filmů není samozřejmostí. Pro zajímavost dodám, že samotný konec do dnes neznám, neboť jsem musel po cca hodině a půl odejít, abych stihl navazující filmCo všechna ta zeleň? (2025)

Démon toužící po spravedlivém trestu, nebo nějaké zvláštní vnuknutí či snad náhoda? Jak si vysvětlit skutek, který nemá racionální vysvětlení? A kde je pravda? Jak ji najít, když vše je obestřeno mlhou tajemna a nevyřčených slov? Tento velmi netypický hraný film z Maďarska volí dokumentární způsob vyprávění i kamery a snaží se krůček po krůčku odkrývat pravdu o údajném démonu a jeho snaze dosáhnout spravedlnosti potrestáním viníků, jež se provinili a nebyli za své skutky potrestáni. A právě ta dokumentární forma z mého pohledu filmu velice ubližuje, jelikož chybí absolutně nějaká atmosféra či napětí, a mnohdy film sklouzává spíše do velké nudy. Celkově mě film nedokázal nějak více vtáhnout, takže za mě spíše zklamání. [59. MFF Karlovy Vary]

Jak ze zdánlivě zajímavého námětu udělat to úplně nejmíň zajímavé co lze. Do pseudo-dokumentu stylizovaná mozaika příběhů skupiny lidí, kteří tvrdí, že jsou posednuti démonem (titulním Jimmym Jaguárem), jenž z nich očividně dělá jakési žoldáky sociální spravedlnosti, působí v synopsi jako zajímavý počin. Zdání zcela klame. Film podvratným způsobem vůbec nevyužívá jakkoliv divácky atraktivně formu ani obsah, snaží se spíše o jakousi bizarní podobu sociální satiry, která ale není nikterak chytře ani poutavě uchopená. Naopak sledováním postav v transu, což diváka zákonitě uspává, a i tou úmornou délkou a repetitivním vyprávěním bez jakékoliv gradace děje, je film téměř nestravitelný a těžko k vydržení. [KVIFF 2025]

Snobárna natočená formou dokumentu, ve kterém se za celé dvě hodiny nestane vůbec nic.