Lůno (2010)

Tommy a Rebecca. Budúcnosť, minulosť, prítomnosť navzájom prepletené do jedného krásneho, ale smutného príbehu, ktorý od začiatku neveštil nič dobré. Predznamenáva to aj pochmúrna atmosféra, v ktorej sa dej odohráva. Je to jeden z tých filmov, čo má minimum dialógov, ktoré tu však vôbec nechýbajú, zato hudby by som uvítala viac. O Rebeccinom čine by sa dalo polemizovať, či bol alebo nebol etický. Myslím, že nebol ani celkom nezištný. Rozhodne však Tomyho svojho "syna", či ako ho nazvať, veľmi milovala. Tu lásku ste priam fyzicky cítili, leboEva Greento zahrala výborne. Film mi bude ešte dlho vŕtať v hlave.

Po skončení filmu jsem zůstala tiše sedět a zpracovávala, co jsem právě viděla. Vraťme se na začátek. Prvních 20 minut bylo pro mě o trpělivosti, než jsem si zvykla na pomalé tempo filmu. Minimum dialogů, chladná atmosféra, kontroverzní zápletka a zajímavé zpracování lidských emocí dodávají filmu „severský“ nádech. U kontroverze ještě zůstaneme, klonování a incest jsou témata, která se těžko přijímají, film si pohrával s emocemi diváka a stejně tak si vyhrál s postavami, které se ocitly v netypické situaci. Zvládnout předvést a hlavně perfektně zachytit emoce, které takové nevšední okolnosti provázejí? Za mě je toto v Lůně zvládnuto výborně. Tiché a zdlouhavé záběry dodávají filmu atmosféru a estetickou hloubku, zároveň ale mohou mnohé diváky, kteří nejsou na podobné prvky zvyklí, překvapit či dokonce nudit. Ze začátku jsem měla problém se soustředit na děj, který se pohybuje hlemýždím tempem (mrk mrk), ale nakonec mě překvapilo, jak jsem si tento umělecký zážitek vychutnala. Aby si divák film naplno užil, musí být stejně trpělivý jako žena, která byla ochotná čekat roky, než...

Evropské sci-fi drama pro náročnější diváky.. Roztomilá festivalovka, která vypraví o dětské lásce, která přetrvává až do časů dospělosti.. A co začíná jako řadovka z červené knihovny se lusknutím prstu změní v všeobjímající depresi, který obzvláště funguje, když vůbec netušíte, kudy se má Lůno vydat. V očekávání další romantické dramedy, mě zavalily úzkostné pocity, které válcují ústřední hrdinku. V podání božské Evičky Green, které odhodlaně vdechuje život další komplexní a lidské představě lidskosti.. Námět je skvělý a tvůrci dokonce nastiňují jeho limity a etické otázky, ale naneštěstí tohle není ten film, kde je budou i řešit a naopak jim jde více o prokreslení vztahu ústředního dua.. Čímž si odepřeli využít svůj největší potenciál a namísto toho vás nadobro drží pod hladinou úzkosti.. Zcela zřetelně tvůrci zkouší působit umělečtějším dojmem, než na jaký má obsah anebo dokonce jejich schopnosti kapacitu a v takovém podání znamenají takové úskoky jasně nudnější pasáže.. Jako romantickou představu dětské lásky tomu chybí potřebná vášeň a jako etickými otázky nabitá představa budoucnosti zase prokreslení témat, a proto Lůno zůstává dost za svým potenciálem.. Jeden z filmů, který stojí a padá na výkonu hlavní postavy, a přitom nemusel..60%

Vizuálně působivý snímek se zajímavým námětem, jehož potenciál bohužel nebyl využit – jako, kdyby téma filmu zastínila až přemrštěná estetika. Primárně jsem měla problém pochopit motiv, který vedl Rebeccu k rozhodnutí, které učinila. Takový akt vnímám jako 1) absurdní 2) sobecký. Její počínání jsem proto sledovala s odporem, přičemž děj filmu směřoval (sic pomalu) k předvídatelnému konci. Žánrově vlastně ani nevím, kam snímek zařadit, avšak především mi není jasné, proč byl vlastně natočen - žádné hlubší etické zamyšlení se nekonalo, ani psychologické promýšlení Tommyho identity nebylo nijak závratné. Jestliže měl být leitmotivem oidipovský komplex, tak mi tam „trochu“ chyběla postava otce (nebo vůbec jakákoli mužská postava, která by byla Tommyho rivalem). A pokud měl být Tommy synem a zároveň i svým vlastním otcem, tak v takovém případě bych přenechala štafetu Cimrmanům.

Zvláštním způsobem krásný film s podmanivou atmosférou, nádhernou klidnou kamerou, v pomalém tempu vyprávěný, s něžnou a okouzlující hudbou a v neposlední řadě o málo slovech.. Rebecca v podání Evy Greenové fantastická, nemám žádné připomínky, uvěřila jsem jí každý pohled, každou prolitou slzu a podlehla jsem příběhu o její životní lásce, opravdové, hluboké, zraňující a ve finále fatální.. Nesoudím, to mi nepřísluší, jen hodnotím velice dobře odvedenou práci a proklatě zajímavý námět k zamyšlení..