Jazzový zpěvák (1927)

Al Jolson svými slovy odstartoval jeden z nejdůležitějších okamžiků světové kinematografie – a právě to dělá z Jazzového zpěváka film s velkým jménem. Jinak ale nejde o žádné velkolepé dílo.
Za tímto úspěchem stojí silný příběh o chlapci z židovské rodiny, který touží stát se jazzovým zpěvákem – což se jeho otcovi nezamlouvá. Vlastně ani nevím, jestli se mi film líbí nebo nelíbí, ale z několika procent se přikláním k tomu, že mě na něm přece jen něco zaujalo.
Nejvíc mě oslovily pěvecké scény Al Jolsona – ty jsou opravdu výborné. Tento film by měl vidět každý fanoušek kinematografie, už jen kvůli jeho historickému významu. Pro mě osobně to ale stačilo jednou.

Jazzový zpěvák je považován za první zvukový film, přesto to není úplná pravda, nebo spíše budí předpoklad, který nenaplní a to, že je tu sice zvuk, tedy hudba, zpěv, ale mluveného projevu je tu minimálně a zbytek má formu němého filmu. Asi tak do poloviny jsem uvažovala o vyšším hodnocení, ale od angažmá v New Yorku je to doslova utopené v sentimentu a to tak moc, že to chvilkami hraničí s citovým vydíráním. Navíc Al Jolson nebyl moc dobrý herec.

Na začiatok, som si mylne predstavoval, že film bude celý v synchronizovanom dabingu, ale to bola len moja predstava, ale skutočnosť bola iná. A tak v hlasovom dabingu bol len spev a jeden rozhovor medzi matkou a synom, inak trištvrte filmu bol len za doprovodu výraznej a slušnej hudby a samozrejme nechybali ani medzititulky. Obdivuhodné bolo i to, ako sa v niektorých momentoch menili vyobrazenia myšlienok hlavnej postavy, ako napríklad keď sa pozeral na obraz a ten sa zmenil na jeho portrét z detstva, krásne znázornené. Al Jolsonov prejav bol dynamický a precítený a chápem , že v tej dobe bol za hviezdu. Ani tento film sa neubranil preafektovaným prejavom, čo určite neznižuje kvalitu filmu, lebo v tej dobe to bolo bežné. Čo ma, ale prekvapilo bolo, že tu bola použitá blackface, lebo v tak priekopnickom a váženom filme, som sparodovanie černošského obyvateľstva naozaj nečakal. Ale aj tak som veľmi rád, ze som tento film videl a prevláda celková spokojnosť.

Film je umění závislé na rozvoji techniky, a proto platí, "čím je lepší technika, tím je větší volnost ve vyprávění příběhu". Zvuk způsobil pravé nadšení a přestože se většina lidí z branže domnívala že němé filmy dokáží přežít, udržely se pouze další čtyři roky. Mluvené slovo se stalo novým standardem a podnítilo mohutnou vlnu inspirace, takže za pár let vypadala kinematografie úplně jinak.

V mojom hodnotení som musel zohľadniť, že sa jedná o revolučné dielo, ktoré udalo smer kinematografii. Takže som trochu prižmúril oči nad tým, že je to prehnane melodramatické, plné patetických prejavov, čo trochu zhoršuje zážitok z inak celkom podareného dramatického príbehu. Podľa názvu by som čakal, že to bude naozaj o džezovom spevákovi a nie o spevákovi dobového popíku (údajne jednom z najslávnejších spevákov svojej doby), takže z hudobného hľadiska to trochu zaostalo za mojim očakávaním. Tiež som bol prekvapený, že je to v podstate klasický nemý film, ktorý sa len sem-tam odrazu prepne do zvukového filmu. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.