Jak se budí princezny (1977)

Jasně, že v dětství to byla jedna z mých oblíbených pohádek, ale dospělýma očima vidím, že se Václav Vorlíček po legendárním snímku Tři oříšky pro Popelku snažil natočit další parafrázi na známou pohádku, nicméně tentokrát působí jako spíchnutá horkou jehlou, což mimo jiné dokládají i poměrně úsměvné chyby ve filmu ve zdejších zajímavostech. Do rolí hlavních postav možná obsadil ta správná mladá trdla, ale kdo se na ně má vydržet celou tu dobu dívat? Ještěže to jinak zachraňuje celá plejáda ostřílených kanonýrů. Pohádka je to pěkná, což o to, ale na díru do světa to nikdy nebylo.

Jakse budí princeznysom prekvapivo doteraz nikdy nevidela, až sama nechápem, ako je to možné (snáď ten názov ma odradil?). Ani som vôbec nevedela, o čom to vlastne je. Možno keby som bola vedela, že sa jedná o takoriginálne spracovanieznámeho príbehu oŠípkovej Ruženke,už dávno by som si to bola pozrela :)) Potešili sympaťáci Sovák a Menšík (ten je tu úplne super asi ako vždy), Krausa som vôbec nespoznala. Tiež som netušila, že je to od režiséra Popelky. Popelka to síce nie je, jasný pane, ale pekné **** si táto roztomilá rozprávočka určite zaslúži a hlavne kvôli Menšíkovi a jeho večne hladnom Matejovi by som si ju pozrela ešte raz.🌹

Jako bych slyšel Vítězslava Hálka: „Národní pohádka, jejíž věta prostotou a jednoduchostí má býti průhledna jako ta lesní studánka; národní pohádka, k níž každý stylista má se uchylovat pro ten čerstvý dech, pro tu prostou nenucenost a křišťálovou jasnost, jako se uchylujeme z města na venkov pro zdraví těla i pro zdraví ducha – – národní pohádka mluviti takto! Totě již sloh svrchovaně zkažený, tak že bychom musili pod pokutou zapovídat čísti jej!“

Hezká romantická pohádka s příjemným hudebním doprovodem a pěknými lokacemi. Celý film si ovšem ukradl pro sebe Vladimír Menšík v roli princova sluhy Matěje. To je suverénně nejlepší a nejvtipnější postava. Naopak, nejnesympatičtější záporná postava není kupodivu zlá čarodějnice, ale princ v podání Jana Krause. Asi nejlepší české filmové zpracování klasické Šípkové Růženky.

Netuším, kam se poděl můj komentář, ale prostě ho tu nevidím. Na pohádku mám dobré vzpomínky, vlastně jsem o ní věděla když se natáčela, protože si filmaři půjčovali koně z našeho jezdeckého oddílu. Takže při sledování pohádky se snažím rozpoznat, kdo jede na jakém koni ... Pohádka je velmi oblíbená v Německu a je i velice dobře nadabovaná. Jen jsem si musela odmyslet, jak mluví Menšík, potom ten hlas k němu sednul. I repliky byly vtipně přeložené.