Král sokolů (2000)

Vcelku příjemný dobrodružný příběh. Nejcennější na něm jsou krásné přírodní lokace, slušná výprava, početný komparz a skvělá hudba, která nejen že příjemně zní, ale nepřehlušuje mluvené slovo, jak bývá běžné u filmů v současnosti. Z hereckých výkonů musím ocenit především sokola a Juraje Kukuru, přesně v tomto pořadí. Příběh má i výchovnou pohádkovou pointu – dobro zvítězí a zlo je potrestáno. Patří k snímkům, které znám, ale i tak si vždy řeknu, když ho v televizi dávají, že se na kousek kouknu, a za chvíli si uvědomím, že už je konec.

Tak opět pohádka bez humoru a se jmény tak nějak ve stylu severských ság (Baladúr, Formína, Ostrik). Nebylo by to špatné, ale Vorlíček nějak zapomněl na své starší filmy, které humor měli. Jeho tvorba po roce 1990 je už zcela jiná a třeba Tří oříšků pro Popelku nebo jeho slavných komedií zdaleka nedosahuje, ale ono to u něj začalo už normalizační vinařskou trilogií.

Překvapivě příjemná pohádka, výpravná, pěkné kostýmy. Kochala jsem se přírodou, zvířaty i vznešenými sokoly. Dětem je od počátku jasné, kdo je ten největší padouch, jenž je v závěru potrestán – vlastně spíš nepotrestán, protože může škodit dál v jiné zemi. Tyhle závěry, kdy dobro ušetří zlo, neuznávám, protože tím se shazuje celé to úsilí o dopadení lumpa. Bohužel se vyskytují v mnoha pohádkách. Naopak se mi velmi líbí ojedinělý motiv princezny a prince: ač byl sňatek domluvený záhy po jejich narození, našli v sobě zalíbení, přirozené, bez konfliktů, a dokonce svou aktivitou vytvořili potřebnou synergii k vyřešení problémů. Príma byl všestranný Braňo Holiček ještě jako kluk a princezna Klára Jandová byla jako vždy velmi líbezná.

Těžko říct, jestli je to vlastně pohádka... Jediné pohádkové je tu to, že hlavní postava nejspíše umí mluvit se zvířaty, ale ani to není vyloženě prokázáno. Jak je tu už zmiňováno, tak příběh je hodně rozvláčný, a po většinu filmu se vlastně nic neděje. Záběry na krásnou krajinu tady nedokážou vyhradit dějovou prázdnotu.

Není to úplně typická pohádka. Chybí kouzla a boj s drakem nebo nějakou jinou vysloveně temnou postavou (pomineme-li sokolníka Langmajera, ten je totiž černočerný až na skrz).. Postavy obecně jsou dobře napsané - nejsou černobílé ani ploché. Jsou uvěřitelné (např. urozené nevěstě netáhne na 30 a nenosí make-up). Příběh je velice jednoduchý a přesto se zamotá tak, že to celé snad i špatně skončí. A nakonec ten středověk - ten je vskutku výtečný, skoro až jsem si vzpomněl na Braveheart. Žádní králové ani velkolepé armády.. jen život na panství jednoho místního šlechtice, který rozhoduje o bytí a nebytí svých poddaných. Zkrátka super. 85%