Tři oříšky pro Popelku (1973)

Naše nejkrásnější pohádka a pochybuji, že se časem natočí lepší. Pojetí Popelky Libuší Šafránkovou je dokonalé a tak trochu Austenovské. Popelka není jen vyděšená děvečka, naopak, je to emancipovaná žena, která se nebojí mít svůj vlastní názor a přestože je nucena dělat děvečku, má své sebevědomí a ví kdo je ve společnosti doopravdy. To z ní dělá dívku odvážnou, která dokáže prohnat 3 mladý kluky tak, že nemůžou popadnout dech a okouzlit prince natolik, že nemrkne ani okem, když se dozví, že chybí Popelka a uvědomí si, že jeho krásná princezna možná vůbec princezna není. Hlášky pohádky jsou nezapomenutelné a děti se mi někdy smějí, když je nejen řeknu dopředu než je vysloví postava, ale když je i přesně zaintonuji.

Mám rád české pohádky a poctivě se snažím každou novou shlédnout a spoustu z nich nutno říct i s velkou chutí opakovaně. To ale nemohu říct o "nejoblíbenější" české pohádce Tři oříšky pro Popelku. Posledních 10 let jsem ji neviděl. Hvězdy určitě za Libušku Šafránkovou, nádhernou zimní krajinu , Helenku Růžičkovou , ale na pomyslný vrchol to za mě nestačí. Pohádka, aby měla plný počet, musí kromě těch nejmenších pobavit i ty dospělé, což mi tady chybí. Proto se mi daleko víc líbí např. S čerty nejsou žerty a nebo Jak se budí princezny. Navíc Pavel Trávníček jako princ působí poněkud "zkoprněle ", takže to také úplně nepřidá celkovému hodnocení a pohádce by slušel jiný představitel prince.

Chtělo by se říct, že to je tak trochu one-man show Karla Svobody, protože už jen díky té hudbě si každou další vánoční reprízu dám s radostí. To by nicméně nebylo fér k ostatním zúčastněným, tady se totiž skutečně povedlo téměř vše a ani zub času po pěti dekádách kouzlo tří oříšků neohryzal. Statut ultimátní vánoční klasiky a vrcholu československý pohádky zcela zasloužený.

Ani vianočné a iba ledva rozprávkové. Od okolnosti, že daná výprava pôsobí zväčša komicko-nevkusným, než vábivým dojmom, sa prakticky nedá odpútať a od okolnosti, že dané repliky pôsobia poväčšine ešte horším dojmom, už vôbec nie. Niežeby sa to sledovalo nejako zle, ale žiadny ohromný zážitok to rozhodne zďaleka nie je. Herci miestami otravní, príbeh bizarnosťou ťažko znesiteľný a audiovizuál až iritujúco nesystematický (prehrávanie dokola tých istých dvoch piesní), ale v rámci atmosféry to svoje čaro skutočne má, aj keď strašne precenené.

Pojď dolů. Pojď ty nahoru.  Povídám ti, pojď dolů.  Povídám ti, pojď nahoru.To tak člověk jednou zase po roce na Vánoce se rozhodne kouknout na staré klasiky, které si už moc nepamatuje. Tři oříšky pro popelku jsou právem považovány za vrchol české filmové tvorby a když sem to dneska viděl, tak jsem si připomněl proč. Za prvé hudba Karla Svobody je naprosto dokonalá. Působí to hrozně uklidňujícím, Vánočním a příjemným dojmem dost pomáhá, že si doslova Popelka Šafranková brouká melodii filmu, když pere hadry, takže o to lepší. Kdepak ty ptáčku hnízdo máš od Boha českého zpívání je též balzám pro uši. Scénář je naprosto vynikající a princ s Popelkou mají díky tomu neustálemu škorpení mezi sebou vynikající chemii. To, že je vyprávění postaví jako soupeře ať už když přijde na pronásledování lov nebo vzájemné grilování, tak to má jako každá takováhle dynamika zajímavou jiskru která mi neironicky připomíná moje milované Deníky Apotykářky z východu. Ocenit se též musí zejména dialogy, které jsou přirozené, vtipné a dobře zahrané a každá věta vám řekne něco o postavách. To je nebe jak dudy k moderním pohádkam, kdy třeba Štedrovečerní pohádka roku 25 měla hodně špatné rozhovory ze kteřých bolely uši. Atmosféra a výprava je taky geniální ten sníh tomu dodává atmosféru no a když připojíte geniální herce půvabnou a talentovanou Šafránkovou s dobře ironickým a ostrým Trávničkem tak dostanete pohádku, kterou budou Češi oslavovat ještě dalších tisíc let. Též oceňuji, že název opravdu vystihuje děj filmu Tři oříšky pro Popelku opravdu je o Třech oříšcích pro popelku a jak mne upozornil flanker.27 tak Záhada strašidelného zámku neměla žádnou záhadu, kterou by hlavní postavy luštily. A tak zatím, co do moderních pohádek se pomalu člověk musí nutit, aby je shlédl tohleto člověk měl problem zastavit.