Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001)

Jen další ukázka Vorlíčkovi ztráty talentu, rozumu a soudnosti, popřípadě i vkusu +další ukázka toho že jako pohádková velmoc, jsme už dávno skončily. Je to horší než každoroční pohádky od ČT na vánoční večer. Tady bohužel nefunguje ani to dětské fanrasírování co se týká sluchátka, takže místo dovolené na Hawai a koupání v trezoru strýčka Skrblíka, popřípadě pořízení zámku s bazénem a služebnictvem .... atd. atd. jsme dostaly Hui Wun Chia jak mluví česky na velké čínské zdi. Ano to je dětský sen. Násilně naroubovaná linie s královnou, tomu doslova dodala korunu.

Z Macha a Šebestové mám něco naposloucháno z audioknih, viděl jsem taky trochu zanimovaného seriálua i když mi premisa z dnešního pohledu přijde značně ujetá - sluchátko, co takřka bez keců splní každé přání - jako malý jsem to neřešil a svým způsobem i žral. Převádět něco takového do hrané formy je nejenže nešťastné, ale hraničně neproveditelné, nicméně film se o to přes všechno pokusil a naservíroval extrémní, ale opravdu extrémní dávku nekontrolovatelného bizáru. Začátek infantilní, nicneříkající, cílící zcela jasně na mladší diváky, úplně ignorující potenciální rodiče, kteří se v dobách uvedení do kin stali částečně nedobrovolnými oběťmi proseb jejich dítek. No, představte si to, počátek tisíciletí, vězení ve formě kinosálu, žádný chytrý telefon. Prekérka! Sám jsem si vybavil fiktivní situaci, kdy jsem usazen v měkké a podivně navlhlé sedačce, po pravici autisitckou bastardskou dcerku, jež se stoickým výrazem a popuštěnou slinou téměř bez mrknutí všechno na plátně vnímá, až mám tendence tahat kapky do očí, po levici zase přítělkyni, která se navzdory své těžké frigiditě začíná z frustrace hrabat v rozkroku. A nakonec já, zoufalý divák, zdrcen nemožností odejít, pozorující něco, kde se děti chovají jako kdyby byli po lobotomii, dospělí jakbysmet a sám si přeju, aby mi ji taky někdo provedl, protože následujících 90 minut bude opravdu mentálně náročných. Jenže ta není třeba, protože se od naivně dětské zápletky najednou děj začíná zvrhávat, přicházet se stále ostřejšími hláškami a skoro až nekorektními situacemi, a já s údivem zjišťuju, že se vlastně tím vším stupňovaným patosem začínám docela dobře bavit. Asi se tvůrci chytli za rypák, sami se natáčením nebavili, tak se to rozhodli okořenit. A prospělo to! Jakmile se z kluka stal dementní děda, který co chvíli vypustil kombinaci naprostých, až geniálně kreativních nesmyslů, věděl jsem, že teď už rozhodně není co zkazit! Ve chvíli jsem přilepený na plátně a visí slina i mně, byť spíš nad MILFkouHudečkovou, která si střihla jen maličkou roli, ale v tu chvíli se stala obětí mých nenaplněných fantazií (byť to bylo jako listovat erotickými časopisy z dob minulých - tehdy fajn, dnes už by mě bohužel nepřesvědčila). Ale konec scénáře, zpět do reality a k vyhodnocení. Pít něco ostřejšího, než je jogurtový nápoj, věřím, že bych potřeboval pod sebou lavor, jak moc bych močil smíchy. Snímek velice doporučuju na párty, či k takovému tomu domácímu pokuřování, protože pak jistě půjde o úžasný zážitek hodný 5 hvězd, končící divákem v poloze ležícího střelce. Za střízliva? Chtělo to hodně sebezapření, ale tomuhle nejde dát odpad, ani jen jednu hvězdu, ale rovnou dvě za to, jak odvážné nápady snímek měl a nebál se z nich sestavit krutopřísnou hovadinu. A to jsem ještě nezmínil tu Čínu! Jasně, podle závěrečných titulků šlo o kolaboraci, propagaci a na té si hrdá ČLR dodnes zakládá. Ale aby se notná část odehrávala přímo v Číně a nešlo jen o laciné záběry opatřené zeleným plátnem, plus si roli střihli skuteční Číňani a neošidili nás náhražkou Vietnamci ze Sapy jen proto, že je běžný divák od sebe stejně nerozezná? To klóbrc dolů.

Mach, Šebestová a mnoho problémů. 😀
Kouzelné sluchátko je něco jako kouzelný prsten z Arabely.
A když se taková věc objeví ve světě lidí, tak máte o zábavu postaráno.
Stejně jako kouzelné předměty z pohádek i sluchátko ale může napáchat také škody.
Byl to celkem zajímavý nápad to natočit. Mohlo to dopadnout ještě hůře. Docela se to povedlo.
Ale stejně to všechno začne až když se to odhalí.
Máme tu totiž někoho kdo je stejně špatný jako Horáček s Pažoutem. Možná je ještě šílenější. 😀
Hláška: "Ježíšmarjá!" Je super. 🤣
Hvězdiček 3

V podstatě je to takovej krásnej paskvil. Když sem to viděl jako malej, byl sem z toho poměrně nadšenej. Asi byla jen otázka času, kdy se to zlomí. Když to vidím teď, o dvě desítky let později. Směju se. To je taková slátanina, že to ani není možný. Na druhou stranu se člověk baví. Né filmem, jako takovým, ale naprosto stupidníma dialogama a až křečovitou trapností některých herců a postav. Některý scény přišly až úsměvný a člověk to musí brát s (obrovským) nadhledem. Nevím, na koho to bylo cílený, ale tipoval bych tak děti do osmi let. Pak musí každej uznat, že tohle je fakt blbost. Divím se, že do tohohle Lanďák tehdy šel.

Tohle jinak geniálnímu Vorlíčkovi bohužel nevyšlo. A nemělo to ani vzniknout. Ono ne vždy lze přenést absurdní humor, kterým kreslená předloha přetékala, do "živé" formy, aby to působilo stejně vtipně, tento film je příkladem toho, že z hravé absurdity se celkem snadno stane trapná fraška. Mdlé výkony dětských herců, do prázdna vyšumělé vtipy, imbecilní příběh, křeč, upachtěnost ... do odpadu to nehodím jen díky Lábusovi, který působil v roli lidské verzi Jonatána celkem přirozeně. A taky za toho psa, kterého si nakreslil Lin - jediný vtip, který mě rozesmál.