Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974)

Osobně mě za celou dobu až dokonce nechtělo ani napadnout, že by bytí vodníkem nebylořádné zaměstnání, které by spořádaný soudruh nemohl vykonávat na podporu našeho krásného prosperujícího státu demokracie, ale jak to vypadá, zřejmě jsem byl na omylu. Ale obecně, to finále fakt stálo za to, protože jakmile se tenhle mnohalístek konečně poskládal dohromady, vytvořil tak parádní komediální pointu pro perfektní vyvrcholení snímku. Jasně, je tam pár hluchých míst a v porovnání s jinými českými klasikami podobného ražení to občas na dynamice upadá, ale taky jsem se párkrát fakt dobře zasmál, takže proč by ne. Coby taková jednohubka s poctivýma sedmdesátkovýma trikama československého filmu, proč ne?

V šedých letech normalizace vznikaly v českém filmu zvláštní oázy fantazie. Snímky, v nichž do všední reality vstupovaly nadpřirozené bytosti, kouzla a bláznivý humor, nabízely divákům únik, po němž byla obrovská poptávka. Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách patří k těm nejzářivějším z nich – a dodnes působí svěže, hravě a odzbrojujícím způsobem lidsky. Na scénáři se spolu s režiséremVáclavem VorlíčkempodílelMiloš Macourek, autor s výjimečným citem pro absurdní humor, slovní hříčky a situační gagy. Právě jeho rukopis dává filmu lehkost a originalitu, díky nimž baví už více než půl století. Macourkovy dialogy nejsou jen vtipné – jsou přesné, rytmické a herecky vděčné. Každá replika má svůj čas i význam. Příběh sleduje Janu Vodičkovou, dceru vodníka, která žije se svými příbuznými ve starém domě na břehu Vltavy. Když zachrání tonoucího doktora Jindřicha Mráčka, netuší, že právě on se má stát obětí rafinovaného plánu vodnické rodiny Wassermannových. Mráček je totiž bytový referent a chystá se vodníky vystěhovat z jejich vlhkého útočiště do moderních paneláků s ústředním topením. Jenže Jana se do Jindřicha zamiluje – a tím se roztočí kolotoč bláznivých, něžných i nečekaně dojemných situací. Technická stránka filmu je dodnes obdivuhodná. Kameraman si dokázal poradit s triky, které vznikaly výhradně mechanickými prostředky, bez digitálních kouzel, na něž jsme dnes zvyklí. Právě tato „ruční práce“ dodává snímku osobitost a kouzlo, které současná počítačová dokonalost často postrádá. Nezaměnitelnou atmosféru navíc vytvářejí kostýmyTheodora Pištěka ml.a hudba, včetně ikonické úvodní písně Znala panna pána v podáníVáclava NeckářeaHeleny Vondráčkové. Velký podíl na kouzlu filmu má i obsazení. Všichni herci jsou skvělí, ale někteří z nich si divákovu paměť podmaní navždy.Libuše Šafránkováje jako Jana ztělesněním čistoty, půvabu a přirozeného herectví, které nelze naučit – je to dar. Její projev je lehký, pravdivý a naprosto neodolatelný. Stejně výrazná jeMíla Myslíkováv roli rázné vodnice, plná energie, temperamentu a komediálního talentu. A v malé roli Janiny kamarádky Kristy se objevujeMilena Steinmasslová, tehdy velmi půvabná, dnes jedna z nejvýraznějších českých hereček. Když dnes srovnáváme podobné snímky se současnou českou komediální tvorbou, rozdíl je propastný. Není to jen nostalgie. Je to souhra několika faktorů, které tehdy fungovaly téměř ideálně. Autoři jako Macourek nebo Vorlíček soustředili svůj talent do žánrů, které cenzura tolik nekontrolovala – pohádek, sci-fi a „crazy“ komedií. Právě tyto mantinely je paradoxně nutili k větší invenci. Fantazie se stala únikem před šedou realitou, a proto byla tak bohatá. Režiséři mohli obsazovat i ty nejmenší role vynikajícími herci – převážně divadelními bardy s dokonalou technikou řeči a výrazu. Herectví mělo řemeslnou preciznost, která dnes často chybí. Filmy se zkoušely týdny před natáčením, herci měli čas dialogy vypilovat a sehrát se. Na Barrandově pracovali zkušení řemeslníci, kteří tam strávili celý profesní život. Byla to skutečná fabrika na sny. Filmy navíc nemusely vydělávat. Pokud scénář prošel schvalovacím procesem, rozpočet byl zajištěn. Režiséři nemuseli shánět sponzory ani je násilně vkládat do záběrů. Dramaturgická kontrola sice znamenala cenzuru, ale zároveň hlídala základní kvalitu vyprávění, strukturu a smysluplnost. A natáčení na 35mm filmový pás dodávalo obrazu hloubku, barvy a velkolepost, jakou digitální obraz často postrádá. Paradoxem zůstává, že nesvoboda nutila tvůrce k větší kreativitě, zatímco svoboda a tlak trhu přinesly rychlost, kompromisy a průměrnost. Ostatně i pozdější Vorlíčkovy filmy po revoluci bolestně narazily na realitu komerčního světa. Na závěr je třeba se dotknout i nepěkné kapitoly, kterou k filmu a jeho tvůrcům připsal bulvár. Konflikt mezi Vorlíčkem a Šafránkovou z roku 2013, často zveličovaný a překrucovaný, se stal záminkou k lživým interpretacím. Pravda je prostší a lidštější. Při příležitosti zahraničního zájmu o film se chystal rozhovor s jeho tvůrci v Praze, jehož účast Šafránková původně přislíbila. Krátce před jeho uskutečněním však svou účast zrušila. Důvod byl prostý a ryze osobní – herečka se v té době potýkala s vážnou nemocí, o níž neměla potřebu veřejně hovořit a zároveň dlouhodobě patřila k těm, kteří neradi poskytovali rozhovory a nevystupovali veřejně mimo své role. Režisér reagoval emotivně, což se začalo vykládat jako důkaz hluboké osobní nevraživosti, avšak před jeho smrtí byli znovu v kontaktu a vycházeli spolu dobře. To už se ovšem do senzačních titulků nehodilo. Krásná duše, jakou Šafránková bezpochyby měla, si takové lži nezaslouží. Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách zůstává nejen jednou z nejlepších českých komedií své doby, ale i svědectvím o éře, kdy film vznikal z fantazie, řemesla a opravdové lásky k vyprávění. A právě proto nás dodnes dokáže rozesmát, okouzlit – a na chvíli vrátit do světa, kde i vodníci měli duši.

Kdysi jsem v tomhle filmu dělal komparz, tak jsem se na něj ještě jednou podíval. V době vzniku se mi to asi líbilo. Ale po skoro padesáti letech zážitků a zkušeností s filmy až do současnosti už ne. Je v tom obsažená taková ta specifická forma českého humoru, jako třeba v Troškových filmech - a ta přetrvává do současnosti a je věčná. Mně sedí humor Vodňanského, Svěráka, Suchého. Prostě to jde mimo mě. A taky: ve filmech z té doby hrál každý herec, každý si mohl přivydělat - na úkor kvality scénáře.

Netušil jsem, že za socíku žili v Praze u Vltavy vodníci, a že jednomu z nich byl přidělen suchý byt, a tak museli utopit bytového referenta, který se zamiloval do mladé vodnice a k tomu se dalo měnit z člověka na vodníka a naopak. Fakt zázrak!DĚJ:Ve vlhkém domě na břehu Vltavy žije posledních sedm českých vodníků. Jejich velitelem je Wasserman, kterému slouží Vodičkovi – bratři Bertík, Karel a Alois a jeho dcera Jana. Jo a Wasserman má přísnou ženu Matyldu a dceru Polly, která krade hrníčky s dušičkami a prodává je v bazarech. Alois Vodička jednoho dne zachrání autobus plný lidí, který sjel do vody, a jeho rodina za to dostane nový byt I. kategorie a zároveň se musí jejich dům u vody zbourat. Bytovým referentem je mladý a pohledný Dr. Jindřich Mráček a vodníci si myslí, že se s ním nějak domluví pomocí dušičky právníka Jahody v hrníčku, ale to nevyjde – hrníček se rozbije a dušička uletí. No, a tak ty hastrmany nenapadne nic lepšího, než Dr. Mráčka utopit. Plány překazí Jana, která jej zachrání a oba se do sebe zamilují. Wasserman schytá na mezinárodním vodnickém kongresu v Hamburku kritiku, a tak jsou do Prahy vysláni dva mladí vodníci – Thomas a Rolf, kteří mají rozšířit počet vodníků v Čechách. Oba to však podělají, protože se stanou lidmi – jeden dostane po úrazu transfuzi lidské krve, a druhý si zapíchá s jednou lidskou slečnou. Karel se zamiluje do zdravotní sestry Růženky, a tak si vyprosí krevní transfuzi v nemocnici a společně s bratry se vzepřou Wassermanově ženě Matyldě. Vezmou její zlomenou kouzelnou hůlku a promění Matyldu v pytel mouky s ušima, který odense pes na ulici, kde ji najde doc. Mráčková, Jindřichova matka, která z ní upeče bublaninu. A tak si opět pomohou hrníčkem, tentokrát s doktorem Ikebarem, který jim pomůže vytvořit sérum, které mění člověka na rybu. Díky tomu se jim povede získat bublaninu a mouku zpátky. No a pak se to celé ještě více zkomplikuje, a nakonec zjistíme, že vodníci v Čechách fakt skončili a že je lepší býti člověkem.ZHODNOCENÍ:Vodníci, kteří mají přijít o svůj vlhký dům u vody, ale díky lásce a despotickému vedení pana Wassermana zjistí, že už prostě nechtějí být vodníky a chtějí žít jako normální lidé. A to můžou udělat buď pomocí transfuze, snědení krve (v tlačence), nebo si zapíchat s člověkem. Všechny způsoby jsou ve filmu ukázány, až na ten třetí. Je to taková nostalgická fantasy komedie, která má celkem svižný děj a není nudná, pokud tedy máte rádi filmy z ČSSR. Herecké obsazení je výborné, a to tomuto filmu také hodně přidává na půvabu. Dneska bych to už zařadil mezi pohádky, na které se můžou dívat také dospělí. Po pečlivé úvaze dávám trochu slabší 4*.

[3,5*]"Alejáužmusímjítdomů." "Tozáležínatom,jestlivászavezukebřehu.Tadyjsemtotižpánemjá." "Myslíte?"Jeden z tých osvedčených filmov mojej mladosti, čo som videl nespočetne veľakrát a predsa som sa vždy znova a znova tešil na ďalšie zhliadnutie. Stačili mi len úvodné titulky a chytľavá titulná pieseň "Znala panna pána" dvojice Václav Neckář a Helena Vondráčková ma vždy spoľahlivo dokázala poriadne navnadiť na túto vydarenú fantazijnú komédiu s celou plejádou špičkových hercov. Z nich sú mi tu najmilší práve dvaja najhlavnejší - výborný Jaromír Hanzlík ako neutopiteľný Dr. Mráček a hlavne úchvatná Libuška Šafránková (Jana Vodičková), ktorá je tu doslova na zakusnutie. No a nostalgia je síce v tomto prípade stále mocnou silou, avšak musím pripustiť, že dnes ma to už nedokáže až tak uchvátiť, viac si všímam drobné nezrovnalosti v scenári a to, že pokusy o humor miestami trochu pokrivkávajú (stále sa opakujúci fór, že pes Lord uchmatne niečo, čo bolo pred chvíľkou človekom). Našťastie tu je aj pomerne dosť humorných situácií a hlášok, ktoré ma stále dokážu pobaviť   ("Vy jste utopili vodníka?!”).   Inak je celkom zaujímavé, že Václav Vorlíček a Oldřich Lipský pre mňa voľakedy predstavovali podobnú úroveň (rozumej veľmi vysokú), dnes už ale vidím medzi nimi jasný rozdiel, ktorý sa časom ešte zväčšuje. Mám proste taký pocit, že komédie Oldřicha Lipského odolávajú času výrazne lepšie."Kdotopřišel?" "UtopenejdoktorMráček.SnějakýmHonzou."