Kouzelný měšec (1996)

Bývali časy, v dobách socialistického Československa, keď bol Václav Vorlíček vnímaný ako výnimočný režisér, ktorého diela boli plné fantázie, humoru a dobrodružstva. Stačí si spomenúť na snímky ako napríklad "Dívka na koštěti", "Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách", "Což takhle dát si špenát", "Rumburak", "Tri oriešky pre Popolušku", alebo úžasné televízne seriály "Arabela", "Létajíci Čestmír" a "Křeček v noční košili". Avšak po roku 1989 začala Vorlíčkova filmová tvorba viditeľne upadať. Je pravda, že do úplne odpadovej krízy sa dostal až v novom miléniu, no už v deväťdesiatych rokoch minulého storočia to s ním išlo z kopca. Jasne to vidieť na nie zrovna moc podarenej česko-nemeckej koprodukčnej rozprávke "Kúzelný mešec", ktorú natočil v roku 1996. **

Tina Ruland mě jako princezna v mém předpubertálním věku totálně minula, což až teď v dospělosti, mě trošku udivuje, když se na ni dívám zpětně, ale nemůžu přece znát každou princeznu.. co se týče příběhu, zdá se mi to spíš, jako trošku větší televizní pohádka, i díky trikům, než třeba Nesmrtelná teta i Z pekla štěstí..

Prva polovica dost velka nuda. Tina Ruland a Rasilov su celkom mili, ale nadpriemer z toho neurobia. Najlepsi moment je v zavere Narozny: " ... ja tady macham kridly a hejkam ... " U mna si vyhejkal jednu hviezdicku navrch, ale na viac nez na dve dokopy to nema. :(
.....A pro pos: Tie nekonecne sceny s Ohnivcom strasne lezu na nervy! Po tretej scene s nim, to zacne byt strasna otrava.

Porevoluční Vorlíček a taková jeho klasika. Snaha navázat na tradici, ale v té době už prostě určitou mírou přežitá a naprosto vyčerpaná. Plus v téhle době už taková ta neparodická kýčovitost prostě nebyla trendy, ale někteří tvůrci to nedokázali akceptovat. Přitom tady měli potenciál skrze vědeckou postavu prince (Rašilov), ale rychle to spláchli do záchoda a přešli do módu klasického prince - trochu ňoumy, ale s dobrým srdcem. Ani dějově to neni úplně ono, v podstatě je to dost o ničem a tvůrci natahují, jak to jde, takže tak třetinu filmu sleduješ souboj s Ohnivákem.

Musím se přiznat, že Kouzelný měšec byla jedinou pohádkou letošních Vánoc, kterou jsem si užil. Dřív se mi nikdy moc nelíbila, zdála se mi moc temná. Ale dětství je v nenávratnu a s ní i kouzlo pohádek. "Temnota" se mi teď naopak libí. Ve finále to dělá jen nepohádková hudba Petra Hapky. Oproti současným pohádkám, tato ještě nepostrádá svou osobitost, opravdovost a hlavně vtip. Je to natřískané herci ze staré školy, v čele s Milošem Kopeckým, Stelinkou, panem Lakomým, mihne se Gabriela Wilhelmová, Zindulka, Nárožný a ani mladší a kupodivu i němečtí herci nejsou špatní. Mám své výhrady, konec je takový nijaký, ale celkově ještě hodně fajn pohádka, která nenudí.