Jagjú bugeičó: Sórjú hiken (1958)

Stejně kvalitní podívaná jako původní film, všechny klady tu zůstaly. Za malinko nižší hodnocení tak mohou jen dva důvody - jednak tu výrazně menší prostor dostává Mifune a jeho Tasaburo, což je příběhově pochopitelné, ale přes vše dobré je jeho menší přítomnost ve filmu prostě citelně znát, a především pak neukončený a otevřený příběh, protože zakončení na rozdíl od jedničky lze jen stěží přijmout jako smysluplný závěr sám o sobě, jsou to jen jasně otevřené dveře pro další pokračování, které už ovšem bohužel nikdy nepřišlo..(21.02.2026)

Bojová škola Shinkageje legendou, takže je pochopitelné, že ji rádi využívali i tvůrci dobrodružných pohádek. Neviděl jsem první díl, ale vlastně je to jedno. Svitky bojové školy jsou jen záminkou pro to, aby se postavy, ať už historické, nebo fiktivní, potkávaly, milovaly se, nenáviděly, a bojovaly mezi sebou. Je to pohádka pro celou rodinu natočená cudně, bez krve, v překrásných podzimních barvách. Tatínek si užije politiky a příběhu dvou sirotků, kteří se snaží přežít, či vyšvihnout nahoru, manželka si zavzpomíná na osudovou lásku, a na to, že nemohla dojít naplnění, takže to manželství z rozumu je správné, pro syna je spoustu soubojů, pro dceru krásné kostýmy a láska... Jen je to prázdné a takové sterilní. Ale jako pohádka na dobrou noc to ujde.(11.10.2020)

V pokračovaní už (nindža) Mifune nedostáva toľko priestoru a to je trochu škoda. Curuta ho nedokáže celkom nahradiť. Našťastie spracovanie je na podobne kvalitnej úrovni. Farebná kamera a krásne exteriérové scenérie sú potechou pre oči, tempo filmu je na slušnej úrovni, s výnimkou romantických scén sa na obraze vždy niečo deje. Záver je akčný a s početnými samurajskými súbojmi. Zavŕšenie je však rozpačité, ako by malo nasledovať aj ďalšie pokračovanie.(06.11.2018)

Pre plnohodnotny zazitok je nevihnutne vidiet film cislo jedna. „Dvojku“ hodnotim o nieco vyssie, aj preto, ze dej je ovela zazivnejsi a po zhliadnuti predchadzajuceho filmu (a najma oboznameni sa s pocentymi postavami) sa sleduje ovela jednoduchsie. Celkovo je omnoho akcnejsi, a to nie iba co sa subojov tyka. Tosaburo (Mifune) uz nie je vylucnou hlavnou postavou deja, v podstate polovicu filmu na „platne“ chyba a tazisko je postupne presunute na Senshira a jeho nelahku zivotnu dilemu. Vo filme dojde k niekolkym velmi dobrym subojom – hoci ten najocakavanejsi – sa na sklamanie divaka vdaka okolnostiam nekona. Velka cast stopaze je natacana v studiach – ako to pri dobovych japonskych filmoch velmi casto byva ( a u Inagakiho obzvlast), ale tieto sceny su fakt nadherne, a celkovo vdaka nim posobi film aj velmi umelecky.(07.10.2013)

Ve druhé části snímku o tajných svitcích rodiny Yagyu se dočkáme potvrzení a rozvinutí předchozí koncepce, zkázonosnost svitků pro běžného člověka je tu velmi zjevná, v symbolice se zachází dále. Mifune dostává o dost méně prostoru než v "jedničce", ale jeho postava, v tomto díle hledající pomstu, je stále velmi zábavná. Jestli byl konec prvního dílu do značné míry symbolický, zde to platí dvojnásob, finální záběry vše dokonale dopointují... Rozhodně doporučuji zhlédnout obě části najednou.(13.11.2008)