Samurai 3 (1956)

Geniální. Tedy... Literární předloha je geniální. A od ní se už tenhle díl odlišuje víc, než předešlé dva. Nemám ale pocit, že by to bylo nutně na škodu, protože literární a filmová tvorba zkrátka funguje trochu jinak a tady je to přizpůsobené té filmové. Takže sice můžu naříkat, co všechno tam nebylo nebo bylo jinak, ale prostě to funguje líp než druhý díl. To všechno už tu fundovaně popsal Zelvopyr, s jehož kritikou souhlasím, ale asi jsem holt pozitivněji založený, tudíž jsem si to především užíval. Takže mírně nadhodnocuji, jsem si toho vědom a nestydím se za to.

Excelentní závěr celé trilogie. Mifune jako by se vyvíjel s celým Musašim a s každým dílem potvrzoval, jak skvělý herec je. A když se nad tím člověk zamyslí, dokázal ve třech pokračováních přesvědčivě ztvárnit všechny vývojové etapy Musašiho a jeho přerod v legendárního samuraje. Klíčový souboj nasnímaný v západu slunce je úchvatný, stejně jako filozofický závěr.

Tak predsa len ma jeden diel zaujal ešte o čosi viac, i keď už som v to príliš nedúfal. Musaši Mijamoto sa mení, ako aj jeho filozofia života, ale tento prerod mi ešte v druhom dieli mierne povedané vadil. Prišlo mi to mechanické a také uťahané z riadkov scenáristu. Ale čo ja viem o dávnych legendách, o tom, že pri romantike netreba nič, ani francuzák. O tom, čo je to prehnaná samurajská česť, expresívnosť emócii a k tomu patričná tá tvrdohlavosť. Ale i Mifuneho čiernobiele filmy (vari všetky čo som doposiaľ videl) sú niekde inde a ten pre nás, inak nezlúčiteľný koktejl vlastností a spôsobu vyjadrovania je v nich magickejší. Inagakiho trilógia je takým skôr prerozprávaním dávnych mytológií tradičnou štruktúrou, mierne predvídateľného finišu, ale stále s dostatočným odstupom.

Trilogie o životě Miyamota Musashiho je stylem podobná trilogii Otakara Vávry o husitech. A Musashi je pro Japonce národní hrdina jako je pro nás právě Hus. Mifune je dobrý, jenže film už ne. Všechno strašně moc zestárlo. Nejhorší je ten kýč, otravná pompézní hudba a typické kulisy pro tu dobu. Vypadá to hrozně nerealisticky. Raději se podívejte na nějaký samurajský film po roce '61. Za tu dobu uběhl žánr notnou cestu a filmy jako Sanjuro nebo Harakiri jsou vskutku nadčasové. Po tom co jsem viděl samurajské filmy z 60. let, které v tu dobu co se týče brutality neměli ve světě konkurenci, tak bych nikdy bych nevěřil, že i Japonci podlehli o pár let dříve velkokýči a uvidím napomádované samuraje. Jen pro fanoušky filmů 50. let.

Třetí díl slavné Inagakiho trilogie o Musashim oproti druhému nabízí sympatičtější balanc mezi studiem a skutečnými exteriéry. Dechberoucí nádhery prvního dílu však i přes své nemalé vizuální přednosti stejně úplně dosahuje. Třetí díl i přes tolik očekávaný závěrečný duel obsahuje méně akce a více romantiky. Obecně má také asi nejvýpravnější formu z celé trilogie. Více než důstojná tečka mimořádně povedené trilogie, která body ztrácí jen kvůli tomu, že první díl nasadil laťku ohromně vysoko. 80% pro část III, jako celkové dílo 9/10