Islandská peříčka (1993)

Dokument, na kterém se podepsal zub času. Dneska už prostě chcete vidět zemi ohně a ledu i z pouhých televizních obrazovek v daleko lepších záběrech, než v těch VHSkově zašedlých. Na druhou stranu si dovedu představit, že čtvrt století zpátky to mohla bejt dostatečně zábavná půlhodinka, která vlastně ve stručnosti mapuje o tomhle ostrově všechno podstatné. Jak už tu stojí, doprovodný komentář pod obrazem na výbornou, osobně jsem ale čekal, kdy se vyprávění přesmýkne do rozhlasový nahrávky jedné z povídek Edgara Allana Poea, se kterými mám hlas Oty Brouska poslední dobou spojeného nejvíc O:)(02.05.2017)

Souhlas s Mahalikem, dokument je hodně obecný, nejde do hloubky, některé záběry jsou (kamerově) nepříliš povedené, ale jakmile se Otakar George Cowley Brousek rozpovídá, je to lahoda, že i racek zatřepotá křídly a postojí na místě. Na dobu vzniku hodně archaický jazyk komentáře, a to je dobře!(23.03.2013)

Zatímco v činžácích na Park Avenue se lidé oddávají sexuálním a drogovým hrádkám, na Islandu lidé pokojně žijí, stavějí a jediný, co je vytrhne z letargie, je pták, který se jim vykálí na nově zrekonstruovanou střechu. Islandská peříčka vůbec nemůžete srovnávat s epickou Zázračnou planetou. Je to český. A co je český, to je hezký. Otakar Brousek provádí svým nezaměnitelným hlasem (ty básnický obraty byly bezkonkureční!) a na rovinu, je to on, kdo tenhle dokument vytáhl na čtyřhvězdí. Miluju záběry na vodopády, gejzíry. Miluju Island...Takk to bychom měli.(20.08.2009)