Roger a já (1989)

Michael Moore už na začiatku svojej kariéry natočil dobrý sociálny dokument. Môžeme tu vidieť zárodky jeho práce s humorom, ale sú tak minimálne, že ide o najmenej Moorovský dokument, takže skoro normálny dokument. Dozvieme sa niečo o Moorovi samotnom a niečo aj o jeho rodnom Flinte ku ktorému sa v neskorších dokumentoch vracia. Niet divu, že je americkou Library of Congress považovaný za významný. Ide o relevantný film, ktorý naštartoval kariéru režiséra, ktorý robí dokumenty iným spôsobom ako boli ľudia dovtedy zvyknutí.

Myslím, že podľa toho je tu u nás Amerika už dávno. Paralely sú viditeľné, niet čo dodať. Len to, že u nás sa nikdy nemal chuť vŕtať do h0vna nikto, okrem komikov ktorí si robili skôr posmech ( aj keď len ako masku k reálnym okolnostiam ), pričom niečo vážnejšie ako toto nevzniklo. Ak to vtedy nepomohlo slávnemu Mooreovi, tak v našich končinách by to bolo na druhú. Veď viďte sami.

Mr. Nobody, cháp v ponímaní s generálom General Motors, natočil snímku, v ktorej je rád stredobodom. Dýchlo to na mňa dojmom neučesanosti, má to suchý humor a celkovo som si z dokumentu odniesol málo. Ako sonda do doby, v ktorej mesto ide šmahom na kolená kvôli svojej špecifikosti, má niečo do seba.

Nějak jsem dokumentu nepřišla na chuť. Svým tématem a stářím je pro mě až příliš vzdálený a tím pádem nepříliš zajímavý. Především však zcela nerezonuji s hlavní premisou filmu: dostihnout Rogera Smithe, který s vidinou výdělečnějšího businessu zavřel GM továrny v Detroitu, a donutit ho, aby se přijel podívat na zpustlé město, kde žijí lidé, kteří přišli o práci. Překvapivě Roger nesouhlasil. Přijde mi to jako takový dokument o ničem. Na jednu stranu ano, byla to svým způsobem velká smutná událost, nicméně business byl, je a bude v Americe vždy na prvním místě a proto mě udivuje, že se tomu lidé ještě stále diví. Ale možná na to koukám až moc měřítkem dnešní doby. Záběry na velkolepé "americké akce" konané jako vzdání díků pracovníkům, stavbu moto zábavního parku, který posléze brzy zkrachuje atd. mi pak nepřijdou vtipné, ale spíše potvrzují stereotyp americké nátury.

Nechápal som, ako môže byť dokumentárny film o zatváraní fabrík a hromadnom prepúšťaní súčasne aj komédiou. V priebehu filmu mi to ale postupne došlo a ja som sa už potom nedokázal prestať smiať. Hoci, bol to taký smiech cez slzy a navyše so zaťatou päsťou. Jedna z najlepších a najštipľavejších spoločenských satír, aké som kedy videl. A rád pri tom opomeniem ten populizmus a aj fakt, že si na tom Michael Moore poriadne namastil vrecká. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.