Al Pacino - Richard III. (1996)

Úkol zněl jasně: rozebrat hru, nahodit kostýmy, sehrát různé scény a ukázat, co ke hře herci cítí a jak dnes Shakespearovi rozumíme. Povinná záležitost pro obdivovatele Al Pacina, protože tady vidíme jeho touhu jít do hloubky, jeho neskonalý talent, a především jeho zapálení do divadla. Dokonce ho podezírám, že si připsal shakespearovské vyznání do Frankie a Johnny (a pokud ne, tak je mu rozhodně vlastní). Alův tým musí v dokumentu vyřešit několik rozporů: Herci, kteří mají Shakespeara pod kůží (a Pacino ho na divadle hrál), potřebují přiblížit těžkou hru plnou neobvyklé mluvy dnešnímu divákovi (a jak je nejen z ankety v ulicích zřejmé, americký divák na tom bude hůř než divák evropský), hru je tedy potřeba doprovodit informacemi, pročež promlouvají vědci jako madam, která krásně přetlumočí a shrne úvodní monolog„Teď zimu rozbrojů proměnilo slunce Yorků v krásné léto…“a uvede nás do děje. Dalším problémem je sebevědomí amerických herců vůči Shakespearovi:„Američané jsou před Shakespearem zastrašováni. Kritici a vědci jim říkali, že na něho nemají.“Co s porozuměním jazyku Richarda III.? Důležité je, když divák chápe podstatu, nemusí rozumět neobvyklým slovům. A měli by být zásadní pouze herci jakožto praví pokračovatelé a vykladači Shakespeara, který postavu Richarda III. úmyslně znetvořil, aby zvýraznil jeho duševní pokřivenost, nebo mají mít hlavní slovo vědci? Není pochyb, že skvělí herci jako Kevin Spacey, Winona Ryder nebo Alec Baldwin mohou pod Pacinovým vedením sebevědomě Shakespeara interpretovat, ale souhlasím i s pasáží, že je nutné zvládnout jambický pentametr neboli blankvers, který mají pod kůží školení britští umělci. Verše mi dělaly vždy problém, ale například Vanesa Redgrave ho tak nádherně vysvětluje:„Shakespearův jamb se vznáší a klesá v rytmu lidské duše. Je v něm duše lidí zažívajících peklo i občasné vrcholy štěstí.“Dojalo mě také první setkání Jamese Earla Jonese se Shakespearem a pobavilo výstižné shrnutí Kevina Klinea:„Richard vždy posoudí situaci a prozradí na sebe, co udělá. A když to udělá, řekne: Viděli jste to? To bylo dobrý, ne?“A zda může hrát Richarda III. někdo jiný než Angličan? Duší stálekluk z Jižního Bronxudává jasný důkaz, že ANO. A já jsem ráda, že jsem mohla nakouknout do jeho kuchyně, do geneze divadelního představení a více porozumět celé hře klasicky pojatézde.

Al je prostě bedna a tento skvost by si opäť zaslúžil svoje miestečko na výslní.Pacinov réžijný debut, dokument s hranými prvkami, (kiežby natocil aj hraný film k tomu), o Shakespeareovej hre King Richard III. A priblížil toto dielo aj súčasnému divákovi, ktorý o také veci bežne ani nezakopne :)
Film natáčal štyri roky a je to na ňom vidno...
Hudbu k filmu komponoval Howard Shore

A mám to za sebou. Dlouho jsem tenhle počin odkládal. Dal jsem mu šanci jen díky mé milované Winoně Ryder, která se tu dokonce líbá s Al Pacinem! Mohl by být skoro její děda jako Anthony Hopkins, s kterým zase laškovala v Drákulovi o 4 roky dřív. Ale má tu jen krátký výstup jako Lady Anne na pár minut. Richard třetí není úplně špatnej film/dokument, ale je obzvlášť divácky těžce stravitelný, ale do stravitelnosti nemá na Hamleta ze stejného roku, který je o dost náročnější, má hromadu nekonečných souvětí ve scénáři a to vše celé navíc trvá 4 hodiny! Byla to fakt výzva. Richard je ve srovnání s Hamletem slabej odvar. Tentokrát jsem se aspoň víc poučil o zastaralých biblických výrazech jako: thou art (ty jsi), thy a thine (tvůj), thee (tebe), aye (ano, pro)... Až jsem si z toho vyhledal desatero přikázání. Takže jo, bylo to k něčemu. Procvičil jsem si pozornost, trpělivost a AJ. Už nepotřebuju "Šejkspýra" na nějakou dobu zase vidět. Farewell William!

To je strašně roztomilý :-) vidím Johnnyho, Carlita i plukovníka Sladea a tak nějak se to pořád prolíná :-))) zajímavá podívaná! Pacino si od hledání Richarda III. odskakuje do filmů a jentak jakoby mimochodem natočí svůj první film, za který promění nominaci na Oscara a stihne těch skvostů daleko víc. Ale to jentak mimochodem :-D

Víte co se stalo? U tohoto filmu jsem jediná zůstala v kině sedět. Ostatní se sebrali a odešli. Bylo to složitější na chápání a bylo to velice zdlouhavé. Al Pacino byl plný myšlenek a jeho pohyb byl vždy efektní a vše říkající. Líbil se mi střet Al Pacina a ostatních postav, neshody. Do dneška ho vidím, jak efektně kráčí s pláštěm a s pevnou tváří, které vyjadřuje, co chce říct. Pak se zastavil a snažil se složitě vyjadřovat.