Intimní osvětlení (1965)

Jediný dlouhometrážní filmIvana Passeranatočený u nás než emigroval do USA. Film poté skončil v trezoru. Sonda do rodiny, která staví barák, žije v ní více generací a tlachají o všem možném. Jejich život naruší příjezd kamaráda z města s jeho přítelkyní, kterou hraje nádhernáVěra Křesadlová, což vede k bilancování dosavadního života. Autentičnosti dodává fakt, že dvě hlavní role případnou nehercům.

Klenot Nové vlny jehož kouzlo tkví právě v jeho obyčejnosti, všednosti a díky tomu právě v: jedinečnosti. Komedie a drama zde nevychází z bodů obratu, ale přirozené lidské všednodennosti, která nijak nevybočuje a nestaví před postavy neřešitelný úkol. Naopak je vidíme žít obyčejný život z čehož vznikají osobitá minidramata a komedie v jednom. Je to plejáda nejen situací, ale hlavně charakterů, které každý dobře známe, ač žijeme v jiném čase i prostoru. Jednoduše: nestárnoucí klasika.90%

Film neobyčejný svou obyčejností. Vidím ho potřetí, počtvrté... Do DNA se mi vtiskly charaktery, dialogy, rituály čtyř hlavních hrdinů, stejně jako vizuál domu, košile mužů, zástěry žen a účes Štěpy (Věra Křesadlová). Vtiskly se přirozeně. Takhle obyčejně jsme žili. Mámy vařily vaječňák, čím hustší, tím lepší. Pěstovali jsme angrešt, rybíz, brambory. Krouhali a šlapali jsme zelí, aby nám pak ve sklepě pěkně zkysalo. A taky jsme se nemohli domluvit, kdo bude mít stehno a kdo prsíčka... Film o naturelu lidí, kteří (mají-li nějaké ambice), pak ty tvořící radost, třeba se sejít s přáteli u stolu nebo si zahrát v místním orchestru. Mladší recenzenti asi postrádají akci. Prý film o ničem. Nene, tohle je autentický obrázek života na malém městě dvacet let po válce. Obrázek, na který si pamatuje 24´% české populace (čerpám z dat aktuálního populačního vývoje). Passer akcentoval vtipné momenty, ale nemusel. Intimní osvětlení bych nezaškatulkovávala, necharakterizovala ani jako komedii ani jako podobenství. Je intimním ponorem do člověčích radostí, je lyrickou básní. Za mě přes 90 %.

RežisérIvan Passerv jedinom filme, ktorý natočil v Československu, dokázal dobre zachytiť atmosféru novej vlny. A hociIntimní osvětleníz roku 1965 možno nepatrí k úplným skvostom, príbeh o dvoch spolužiakoch-hudobníkoch, ktorí to každý dotiahli inam, predstavuje podarenú kombináciu komédie a drámy. Dielo namiesto "klasického" smerovania k ucelenému koncu ponúka skôr "výsek" zo života, krátku návštevu, odhaľujúc pestré nazeranie postáv na život a svet, stojac na úvahách, názoroch či horkosladkých reminiscenciách. Najmä v prvej polovici je adekvátnym spôsobom "úderné", keď dokáže zabodovať vtipnými hláškami, odrážajúc solídnosť scenára a dobrý výber hereckých protagonistov - všetkých jednoznačne prevyšuje "echt"Jan Vostrčil, zaujme aj krásnaVěra Křesadlová. V druhej polovici ale film tápe a už nie je schopný nájsť dynamiku a humor. Bez výraznejších momentov plynie k nevýraznému koncu.Intimní osvětlenínapriek tomu "dýcha" novou vlnou, nesúc v sebe esenciu tohto špecifického krátkeho obdobia československej kinematografie. Ťažiac zo scenára a hereckých výkonov k dobrému dojmu nepotrebuje ani viac prepracovanejší príbeh, ktorý bez smeroval k ucelenejšiemu vyústeniu.

.....tak mňa napadlo pri sledovaní : malo to nejaký scenár ? - mne to prišlo len tliachanie o ničom - koho čo napadne - keď sa spolužiaci po rokoch stretnú ...tak pardon či to je nová vlna alebo nie - nuda - ak to bol trezorový film - nebolo ho škoda......csfd 81%....jedna hviezda len zo slušnosti.....