Cutterova cesta (1981)

Další z filmů, který je spíše než krimi dramatem. Hrdina byl poblíž zavražděné holky a dojde mu, že zde viděl magnáta. A spolu s kamarádem mrzákem, jeho ženou a sestrou mrtvé přemýšlí zda ho vydírat. Jako krimi je to až na dvě nečekané tragédie pomalý, na pozadí a řídký. Jako drama o dvou kamarádech z Vietnamu je to ale slušné. Bridges je kupodivu v pozadí, jeho hezkounek "ošustit, opustit a nezaplést se" moc sympatií nevzbudí. To jeho kamarád, mrzák z Vietnamu je jiná liga. Chlastá, dělá brajgl, zuří, vtipkuje i depkaří a ve finále projeví víc odvahy než zdravý hrdina. Pro mě skoro neznámý Heard je famózní a ze slabé kriminálky to táhne k solidnímu "Vietnam trauma" filmu a ke slušným 3*.

Ivan Passer (Intimní osvětlení) se narozdíl od Formana bohužel v US neprosadil, tenhle film byl ve své době propadák (i když si pak časem získal status okrajového klenotu), takže to byl poslední film, kde mu hrál někdo formátu Jeff Bridgese. V první řadě je potřeba říct, že síla toho filmu plyne primárně asi z knižní předlohy, než ze samotné Passerovy režie, která je minimálně zvláštní a co se týče zpracování, tak spíš nevýrazná. Začíná to jako nějaký thriller, kdy Bridges je svědkem toho, jak někdo v noci odhodí mrtvou teenagerku do popelnice a ujede. Bydlí se svým excentrickým kamarádem, vietnam veteránem alkoholikem bez nohy a ruky (nejvýraznější a svým hláškováním nejvíce vtipný element filmu) a jeho podobně alkoholickou přítelkyní, všichni tři jsou stejně bezprizorní a bezcílní. Na oslavě ve městě má Bridges pocit, že vraha rozpoznal v jednom místním milionáři. Kamarád invalida se toho chytne a rozjede směs paranoidních spekulací a bizarních nebezpečných nápadů na odplatu, do kterých začne Bridgese namotávat. Přičemž celou dobu není jasné, jestli opravdu stíhají vraha, nebo je to jen jejich přebujelá fantazie čeřená neustálými kocovinami, výbuchy hněvu proti všemu a všem a potřebě si to s někým vyřídit, pomstít se mu za vlastní zpackaný život. Postupně se z toho ale vlastně vyklube spíše něco jako komorní posmutnělé psychologické drama o traumatech a ztracených nadějích (s větším důrazem na postavu přítelkyně.) Jeden z těch filmů, kdy se první polovinu trochu ošíváte, protože to jakoby nikam nesměřuje a po skončení to ve vás dozraje. Plus za nenápadnou melancholickou hudbu.

"Sousede, moje stará má vibrátor, o kterým se Vašemu zadku ani nezdálo." Neznám nikoho příčetnýho, kdo by chtěl mít Alexe Cuttera za souseda. Nicméně těžko najít lepšího parťáka pro spravedlivou pomstu. Já jsem mu chvílemi fandil, jindy jsem tomu hovadu zase chtěl utrhnout hlavu a o to asi šlo. Vyvolat emoce. A nejistotu. To se obojí povedlo, ale na můj vkus se to celkem táhlo. Alespoň jsem si odnesl dobrou radu, že nemám dělat orgie s opičkou, protože kouše. To se může hodit.

Nezvyčajný neo-noir je dobovým portrétom korupcie a paranoje, z ktorého cítiť doznievajúce 70te roky, a to predovšetkým témou Vietnamu a pomalým, flegmaticko-melancholickým tempom. To, čo spočiatku začína klasickým noirovým námetom krivo obvineného muža (a navyše krásne štylizovanou scénou zapršanej nočnej ulice) sa postupne mení v drámu muža so vzťahovými a politickými odbočkami, aby sa kde-tu znova objavil nejaký ten noirový motív (očistenie mena, vyšetrovanie na vlastnú päsť, osobná pomsta).

70% Ani bych se nedivil kdyby CUTTER'S WAY byl markantní inspirací pro bratry Coeny a BIG LEBOWSKI. Už tady totiž Jeff Bridges ztvárňuje roli mírně nezúčastněného pohodáře, kterého vtáhne do osidel průseru jeho poněkud fanatický kamarád Cutter (John Heard), zmrzačený vietnamský veterán s nutkavou potřebou řešit sebemenší bezpráví. Oproti BIG LEBOWSKI je tohle ovšem trochu hlubší ponor (což prosím neberte kriticky vůči B.L., ten film miluju!!!), byť Bridges se tu herecky teprve usazuje a o něco silnější výkon tady podává zjizvený John Heard (táta z HOME ALONE). Film režíroval Ivan Passer a podařilo se mu navázat na styl pozních 70s kriminálek jako NIGHT MOVES aniž by byl znát jeho české kořeny (celé to působí velmi autenticky). Vše podrtženo skvělým minimalistickým soundtrackem (Jack Nitzsche).