Hrátky s peklem (2013)

Ve filmu se hlavní postava modlila k filmovému bohu a podle mě se modlila přímo k režisérovi, protožeŠion Sonoto opět dokázal! Hned říkám, že příběhově to možná není hluboké jako u jiných jeho děl, ale originální je to na 100%. Tentokrát se to obešlo téměř bez uchyláren, ale vůbec to nevadí, protože jde to ulítlou a zábavně cáklou magořinu. Jakuza chce natočit film... To jsem ještě neviděl. Herecké obsazení je do puntíku perfektní.Fumibyla skvělá aKunimurav saku je už klasika aSakagučihoskin Bruce Leeho byl boží. Režisérův oblíbený výběr hudby z klasik opět nezklamal. Krvavá bitka, při které hraje Ode to Joy, to prostě chcete. Možná by místo lacinějších CGI triků bylo lepší použít staré dobré krvavé gejzíry, to by se do uměleckého stylu hodilo více. Ty dvě hodiny byly akorát. Dávám nabušené čtyři hvězdy. Mé hodnocení:8/10

Škoda, že se to do absurdna nezvrtlo dřív, protože pak by mi to sedlo ještě o něco víc. Takhle jsem zhruba půlku filmu musel čekat, až to přijde a pak jsem se teprve začal pořádně bavit. Ono to je taky možná tím, že to zpočátku vrší tolik motivů a dějových linií naráz, že se v tom hůř hned orientuje. Sice tohle je přesně tím, co Sono dělá ve spoustě svých filmech a co se od něj dá automaticky čekat, ale tady jsem si musel počkat až na krátký moment uklidnění, abych se pak plně naladil a dostal do atmosféry naprosto šíleného závěru. Jinak se mi to ale líbí, jelikož celá ta kadence šílených nápadů působí v celku propojeně a ukočírovaně, že zůstává jak svobodomyslnou poctou neomezené filmové tvorbě, tak i mírně parodickou reflexi yakuza filmů i některých tradiční japonských schémat, které se zde objevují. Je to naprosto nespoutané a stát se zde může prakticky cokoli (a pak je jen na vás, jak to budete akceptovat), ale pořád je vidět, že Sono má vše pevně pod kontrolou a nastavená vlastní pravidla, což se projeví i v jedné z posledních scén. Možná to úplně závěrečné hraní na jakýsi metafilmový přesah mi tam už tolik nesedlo, ale to už je drobnost. Slabé 4*

Jigoku de naze warui je velice zvláštním filmem, který lze jen těžko blíže specifikovat. Nejblíže je asi velmi ztřeštěné akční komedii, něco na styl bláznivé střely, u které je však patrné, že je zejména bláznivou komedií, Jigoku de naze warui si hraje na něco mnohem vážnějšího, co však ve výsledku lze ve filmu jen těžko dohledat, pokud vůbec. Dílo je to jistě zajímavé, místy značně připomínající dřívější, avšak mnohem kvalitnější dílo téhož režiséra, a to Ai no mukidashi, ze kterého i citelně čerpá, řekl bych. Zejména pak romantická linka filmu má hodně společných rysů. Na rozdíl od Ai no mukidashi však Jigoku de naze warui nelze nazvat uměleckým dílem, ale spíše úchylnou akční komedií pro hodně specifickou část (neevropského) středního proudu. Někdo by snad i mohl říci, že je to nový Tarantino po asijsku :-) 65%

Velice šílená komedie, oslavující filmové řemeslo. První polovina je dosti rozporuplná, ale jakmile se začne točit film s Yakuzou, tak je to neskutečná, nonstop krvavá lázeň, vzdávající poctu Samurajským filmům a lásce k filmovému řemeslu a přijde i "Japonský Bruce Lee". První polovina za50%, druhá za100%.

Jak byl Hugo krásná a dojemná pocta vynálezu filmu a počátkům západní kinematografie, tak tohle je naprosto šílená, z řetězu utrhlá pocta východní filmařině, Bruce Leemu a krvavým samurajům. Po stránce vyprávění to je ovšem trochu rozpolcené, první polovina o dost slabší než ta druhá, k závěrečnému šílenství vede na můj vkus až příliš mnoho cestiček. A jen některé z nich baví tak jak by měly. Ovšem, závěr je velká zábava, která boří zdi nevídaným způsobem. Originalita v počátečním nápadu se nezapře. Dcera bosse je kost.