Ve jménu IRA (1996)

Zaujímavá téma, verne podané 80-kové zasadenie, prekvapivo dobrá Helen Mirrenová, ale to spracovanie je vcelku priemerné. Nedokáže to vtiahnuť až natoľko do príbehu, ani do postáv, aj keď je to možno v tom, že nie som Ír. Ktovie. Inak sa až príliš tlačí na pílu toho, že Briti sú tí zlí a amorálni a my (Íri) tí, čo bojujeme za hodnoty, pritom jedinú zlobu robia, čo film aj sám dokumentuje, severoírski radikálni teroristi. Majú sa rovnako dobre ako Briti, majú slobodu, nie sú občanmi druhej kategórie, nikto ich nezneužíva, napriek tomu vystrájajú a robia problémy.

Uf, zase ten nezmyselný český preklad filmu. Nič proti Čechom, ale toto je vaša špecialita a potom človek ani nevie či hľadá ten istý film.
Mne sa film páčil, je silný, emotívny, povedal by som. A film Hlad? To by som označil za slabý remake tohto tu, podobne ako film Mníchov remake jedného dvojdielneho filmu v TV a atentáte na OH v Mníchove.
A som na strane IRA. IRA je plod anglického teroru, ktorý trvá 700 rokov, Írsko je najstaršia britská kolónia, Írsko sa volá Írsko, nie Anglicko, to isté Škótsko, to je môj najmúdrejší názor :)

Hallmarkovsky pôsobiaci film o udalostiach o ktorých pojednáva aj film Hlad. Ten sa múdro sústredil čisto len na jednu osobu a nekompromisným syrovým spôsobom nám ukázal, aké to je zdochnúť od hladu. Zato tento film sa snaží aspoň v základoch pokryť celé to pozadie obidvoch znepriatelených strán a do centra deja situuje matky tých zmagorených chudákov. Bohužiaľ podľa mňa zlyháva vo všetkých smeroch. Čisto len z informácii tohto filmu sa dá ťažko povedať na koho strane je pravda. Tí magori z IRA ale rozhodne žiadne sympatie nevzbudzujú. Najviac ma sklamalo, že sa nedá vcítiť jak do postavy syna, ktorý je zmagorený kokot, tak príliš ani do jednania matky, ktorá je napriek inak skvelej Helen Mirrenovej, len jednorozmerná figúrka. Jediná silná scéna, ktorá sa fakt vydarila a zapôsobila na mňa je tá v ktorej si postava Mirrenovej uvedomí, že jej syn je len figúrka na bojisku dvoch strán, ktorých velitelia sú rovnako bezcitní. Škoda, že takto silný nebol celý film. Ale ako informačný doplnok k filmu Hlad to funguje. 5/10.(03.05.2021)

I když to zpracování vyznívá dost televizně, příběhově to je zajímavej děj, kterej jsme mohli vidět i ve filmuHlada kterej vás udrží v křesle. Teda mě jo, vy si to udělejte sami. Tady je to bráno hodně z pohledu matek hladovkářů, což jsem myslel, že bude trapná nuda. Ale to je omyl. Pravda, že ty vězeňské sekvence byly zajímavější, ale chování matek mě nijak nesralo, na rozdíl od mnohých skutečných matek. A Helen Mirren, ač ji zrovna nevyhledávám, podala opravdu dobrý výkon. Potěší účast herců, kteří tenkrát ještě moc známí nebyli, ale časem jo (Aidan Gillen, Tom Hollander, Ciarán Hinds, David O'Hara). Jinak bohužel dík za vyčerpvávající obsah, kterej vyzradil celej děj... PS: pro zajímavost - distribuční název filmu očividně využívá jiný film o IRA (Ve jménu otce), který čirou náhodou stvořili stejní scénáristé - Terry George a Jim Sheridan... Ale na druhou stranu "Ve jménu IRA" zní líp, než slovenské "Synovia matiek" (z původního "Some Mother's Son"), chch.(27.08.2019)

Snímek se tématu (oproti "Hladu") chápe jaksi zvenku - to hlavní se vlastně neodehrává v celách, ale u lidí "svobodných", kterým na vězních záleží. "Ve jménu IRA" je ze všeho nejvíc dojemným psychologickým dramatem váhající matky; daná politická situace slouží pouze jako půda, na níž se dá vypěstovat celistvý - a nutno uznat, že velmi silný - *příběh* (oproti "Hladu", kde na nás daleko víc působí jednotlivé obrazy - zkratky, jež se v různých variacích vrací, tady se důraz klade na plynutí, dialogy, vztahy mezi postavami). Poslední srovnání s "Hladem": dívat se na něj bylo jako žvýkat chleba, majíc v krku zoufale sucho. Dívat se na "Ve jménu IRA" mi připomínalo pití toniku v nepříliš hlučné hospodě.(18.08.2011)