Hlad (1966)

Knuta Hamsuna jsem četl v raném mládí a divím se, že jsem se k němu (dosud) nevrátil. Celou dobu (trvání filmu) jsem se nedokázal zbavit pocitu, že se dívám na současný film. Hlad nás dokáže iritovat několika způsoby. Jednak se můžeme domnívat, že takový zatvrzelý pravičák snad nemůže existovat. Jindy zase, že hlad je člověka zcela nedůstojný (pokud dobrovolně nehladoví k smrti). A zase, že se jedná o pokus, dostat se hladem do stavu psychické tvůrčí excitace (jako drogami u rokenrolu). Ale není to úplně natvrdo, je tu také spousta mezistupňů s možnými odbočkami. Nakonec je hladové delirium potlačeno novou nadějí, ven z města na moře - pozor ale na kurděje! - Když jsme dojeli (z Horsens) do Kodaně (na kole), chtěl jsem vypátrat, jak žije současná Christianie. Vůbec jsem si neuvědomil, že jsem v Kodani a ne v Oslu. Tím - tak jako ve filmu - se mi Dánsko propojilo s Norskem.

„Člověk nemusí být šílený jenom proto, že je citlivý. Existují lidé, kteří žijí maličkostmi a zabije je jedno tvrdé slovo.“Velmi depresivní sonda do života chudáka. Marně shání práci, nemá na nájem ani na jídlo, o kterém se mu zdají i ponižující sny. Jenže on to ponížení i prožívá. A právě ztráta důstojnosti ho trápí nejvíc, a tak se snaží okolí přesvědčit o opaku. Empatický divák ho lituje, vnímá jeho bezvýchodnou situaci, je mu v mnohých situacích trapně i za něj. Hlavní hrdina Pontus má navíc nejen nešťastnou povahu, doplácí i na špatný psychický stav. Chová se jako blázen, jeho jednání je zkratovité, vůči lidem nepřirozené až skoro nepříjemné. Čím je situace horší, tím víc se divák obává, co provede. Pak je tu ale také linka se zámožnou, cudnou slečinkou (už samotné namlouvání zaujme divností), která dá nahlédnout do nitra hlavního hrdiny z jiného úhlu (jakkoliv jsem moc nechápal motivaci jejího jednání). Zvláštní je pak i konec, jenže ve mně ještě nějakou dobu dozníval, ostatně jako celý tento hůře uchopitelný, ale působivý film. Dám slušné 4*.

Wau, wau, třikrát wau... Mám pokaždé radost z objevení těchto opomíjených filmových skvostů, o jakých jsem ještě pár hodin před zhlédnutím neměl výraznější tušení. Tohle mistrovské dílo plné znepokojivosti mne plnými doušky vtáhlo do hlubin svého dění od prvních záběrů. Norská metropola koncem 19. století v minimalistických černobílých záběrech. Obchůdky, podniky, kočáry, přístav. Boháči, měšťáci, galantní kostýmy. Mezi nimi ploužící se jeden chudák bez peněz s duší jemného intelektuála a galantního gentlemana. Pan Pontus ( znamenitý Per Oscarsson !) má téměř všechny předpoklady, aby mezi obyvately městečka, kteří ho denně obklopují, takřka zapadl... tedy až na své protikladné společenské postavení, v němž se marně hledající obživu právě nachází, nicméně i v téhle bídné situaci neztrácí svou důstojnost. Na první pohled běžné bloudění bezdomovce má v sobě spoustu nepředvídatelných vyústění, vyplývajících právě z toho kontrastu, které ve mne spolu s očekáváním dalšího děje vyvolávaly často fascinaci i obrovský neklid zároveň (doporučuji ignorovat zdejší obsah s velmi zavádějící a mylnou třetí větou !). Kdybych měl k filmu vytvořit nový distribuční název s využitím jediného slova, byla by to tedy určitě Důstojnost.,,Promiňte, že jsem zvonil tak hlasitě..."95%

At už jste kultovní román norského spisovatele Knuta Hamsuna četli nebo ne, film si užijete tak jako tak. Jde o poměrně přesné zpracování literární předlohy, které kombinuje psychologii protagonisty (nutno uznat, že stejně jako v románu dosti nesympatického) s velmi zajímavým líčení (zejm. společenského) života v 19. století a rigidity společenských poměrů ve Skandinávii.

Predlohu nepoznám, hodnotím iba film. Takmer 2 hodiny vidíme potulúceho sa podivína, ktorý sa chová všeliako, len nie normálne. Chová sa podivne natoľko, že som mu prial tie jeho životné strasti, nezmar osudu a ztratu vlastnej dôstojnosti. Ako psychologický snímok nie, skôr obstojí ako sonda do medzisociálnych vrstiev tej doby. Hodnotenie: 60%