Gummo (1997)

Toto som videl v dobe, keď to bola novinka a dávali to na HBO. V tej dobe sa tam nebáli dávať takéto nie zrovna bežné filmy. Netreba si od tohto sľubovať nič. Je to proste pohľad na americkú chudobu, ako to koniec koncov aj bolo prezentované samotným tvorcom, ktorý sa tam objaví v menšej úlohe, kde sa spovedá zo svojho posratého detstva a snaží sa zbaliť toho liliputa s veľkou hlavou. Je to neskutočná prehliadka všetkých možných stratených existencií, akýsi pohľad na pár dní z ich života. Možno podstatou filmu je iba to, že existencia týchto ľudí ide ako tento film. Odnikadiaľ nikam. Za mňa pohoda, videl som to po vyše 25 rokoch a stále to má svoju silu. Asi už len preto to má viac ako vtedy svoju silu a výpovednú hodnotu a teda fakt, že v USA je to už len horšie a horšie, čo je smutné. Už len za tie surové obrazy plné ničotnosti dávam 5, nie za dej. Ten to nemá žiadny.

Kdybych to předem nevěděl, absolutně by mě nenapadlo, žeGummoje americký film, jelikož svým stylem, vizuálem i náhledem do vybraného prostředí mi připomínal spíše svérázné snahy o filmařinu a výpověď z různých malých (či filmařsky „méně rozvinutých“) zemí. Ale proč ne, když z filmu vyplouvá na povrch i hodně netradiční, jiný pohled na Ameriku a její méně známou tvář v zapadlých a opuštěných koutech. Nezávisle čirý Harmony Korine střídá amatérsky točené záběry a vizuálně pozoruhodné obrazy, které v restaurované kopii svou barevností vynikly. A podobně střídavě jsem to měl s celým filmem v mozaikové formě a zatímco některé scény se mi líbily, bavilo mě je sledovat, oslovily mě zde vybrané dílčí zápletky, bizarní postavičky, humorné momenty, z nichž některé absurdity včetně dvojky černoušků na závěr přinášely i jistou hlubší výpověď, některé se mi zas táhly nudou, dostával jsem se do nich hůř či mě lehce štvaly jistou nechutností. Někdy esteticky vybroušený neotřelý dojem, třeba i u použití písně Crying k závěru, jindy pachuť na hraně podivného výstřelku. Chlapeček zajíček, včetně svého jídelního pohoštění ve vaně obohaceného o mytí vlasů, je ale rozhodně nezapomenutelný... dvojí tanec se stepem před zrcadlem vtipný a dvojka blond holek i dost atraktivní – to jsem úplně čuměl, že Chloë Sevigny tu byla taková kočka a dokonce zajímavá i jako herečka!, nakolik na mě z pozdějších filmů působí často dojmem nezáživně umělé (pseudo)ikony.EDIT:Jenže po necelém roce, když jsem zabloudil na profil, zjišťuji, že ten film navzdory všemu zajímavému ve mně moc nezanechal, jen divný pocit z té jinakosti – pozdějšíSpring Breakersbyly od Korineho i přes podobně rozporuplné pocity rozhodně jinde.[60%]

Ještě než se dostanete přes úvodní titulky, je jasný, že tenhle white trash shit bude totálně random, minutu po minutě se dostáváte v napůl dokument stylu do místa kde chcípl (nejen) pes, monology v pozadí šumí jako vítr, tentokrát to není nějakej vizuální nebo příběhově silovej ponor, ale spíš taková čekovačka několika existencí z předměstí, jedinci sevření nějakým cyklem přežívání... násilí, degenerace, zneužívání, sběr a zabíjení pouličních koček a zvířat a jejich prodej, sjíždění se lepidlem, tuning bradavek, sprostí malí smradi-kovbojové "That rabbit can kiss my ass.", mullets, černý trpoš, prostitutka s downovým syndromem, zápas s židlí, žraní špaget ve vaně, jedna random věc střídá druhou, je to tak odd, že jde vidět, že to musí kořenit z pravdy. Napadlo mě, že kdyby v tomhle stylu natočili třeba McCarthyhho ¨'Dítě boží', bylo by to to pravé ořechové. Tahle stylizace je na debut hodně neotřelá, nutí vás to se dívat, ale zároveň vlastně neočaruje a nepřinese nic víc, než ten zvláštní dojem toho, co se tam děje... a s přibývající stopáží pomalu ale jistě víc nudí, aby tu nudu vždy rozbila zase něčím random. Kruh, stejně, jako pro hrdiny. Ale Harmony Korine je tvůrce, který se motá jen okolo projektů, které se jinak, než jako random snad označit ani nedají, za mě vedou spíš jeho 'Spring Breakers' nebo dokonale bezcílný 'Beach Bum'.

ADHD poezie a óda na tvůrčí svobodu. Kočky, hurikány, Roy Orbison a králičí uši. Fragmentární vyprávění o situacích a motivech, které by se daly pojmenovat chronologicky jen těžko.Gummoje často o krutých a zlých věcech, ale skrz svou estetiku a obrovskou empatii, kterou ke svým nedokonalým postavám chová, zle ani krutě nikdy nevyznívá. Je to na první pohled bizarní film, jasně, ale ve skutečnosti je hlavně citlivý jako málokterý jiný.„Life is beautiful. Really, it is. Full of beauty and illusions. Life is great. Without it, you'd be dead.“

K neformálímu pokračování Kids jsem se dostal díky kapele Mortician, která pro tenhle film natočila jednu skladbu. A ty vole, tohle je fakt exkurze... Naprosto skvělý soundtrack, takový výběr u filmu se jen tak nevidí. Tohle je přesně ten film, který buď odvrhnete nebo vás dostane a umožní vám odhalit jeho skryté krásy.