Baby Invasion (2024)

Na nejnovějším experimentálním počinu Harmony Korineho dokážu vyzdvihnout velmi kreativní vizuál i samotný nápad filmu ve stylu totálně šílené internetové videohry. Vnímám i sdělení o zvrácenosti jistého druhu videoher a marasmu souvisejícího s odvrácenou stránkou digitálně internetové éry, ke všemu s kontrastní kombinací zvráceného zabíjení a spousty infantilních prvků od samotné podoby videoherních vrahů s avatary batolat, až po třeba často se objevující roztomilé běhající (nebo plávající) králičky. Ale nijak hlouběji se mě to nedotýká, resp. samotné jedno sdělení, celkem brzy jasné, pro mě nevystačilo na naplněný pocit u tak plnotučné stopáže a sledovat 80 minut bizarního videoherního streamu v tripových barvičkách dá občas lehce zabrat. Po audiovizuální stránce na mě Korineho film občas působil docela hypnoticky a nějaký ten vtip (možná místy nechtěný?) tu lze najít taky, zároveň jsem se však opakovaně přistihl nad tím, že bych z jeho hnusného světa v barvičkovém obalu uprostřed fiktivní videoherníhome invasionnejraději utekl. Jde o film odlišný od prakticky všeho ostatního, co jsem kdy viděl, ale v tomhle případě zacházející pro mě až do natolik cizích sfér v halucinogénním podání a natolik experimentální roviny, že na existenciBaby Invasionmimo ukázku osobité novátorské formy toho moc dalšího ocenit nedokážu.[45%]

Obě Korineho novinky přišly poněkud znenadání a obě taky vypadaly dost experimentálně, tak jsem si řekl, že aspoň jednu z nich musím vidět. Nakonec jsem upřednostnilBaby Invasiona výběr to byl rozhodně dost zajímavý a klidně bych mu dal vyšší hodnocení, kdyby mi v něm nebránil ten banální nihilismus spojený se střílečkami apod. videohrami, jelikož tady z nich leze stejná pointa, jako kdysi dávno z neslavné reportáže TV Nova. Jestli vás videohra donutí zabíjet i v realitě záleží hlavně na vaší povaze a jak moc vám takhle může přepnout, samotná hra pak takový účinek globálně opravdu nemá. Ačkoli s existencí patentů na vynálezy typu "VR helma, se kterou když při hraní zemřete, tak vám exploduje na hlavě" se Korineho strachu nedivím, byť tyhle nápady často neskončí ani u prvotních úvah o jejich výrobě. Jako vizuální esej o herním prostředí drsné střílečky, které se míchá s životem jejího (nejspíš) mentálně narušeného hráče, to ale je dost působivé. Jak využitím rybího oka pro nepřirozené POV, tak i přesně se hodícím dunivým a dysharmonicky působícím soundtrackem a také hrou s detaily např. při postupném jezení melounu nebo okázalou, záměrně povrchní občasnou gestikulací. A skvěle se zde pracuje i s Twitch chatem, který jde od komentů znalých po náhlé zděšené vpády cizích uživatelů, kteří se na tento stream dostali nejspíše omylem, jelikož se mu nejspíš zničehonic zvedla sledovanost kvůli gameplayi kontroverzní hry. Škoda jen, že v samotné hře lze těžko hledat nějaký vnitřní smysl a tak nejeden vizuální nápad spíš působí dojmem, jako že ho Korine někde random viděl, navzdory tomu, jak moc by do takového typu hry zapadal. Povedla se mu ale občasná lehká estetika tzv. "dark web her", které mají působit hlavně prokletě a zavirovaně, opředené děsivými legendami. A určitě musím zmínit i závěr vedoucí k pojmu jakési "kyberspirituality", kdy se zdá, že veškeré řádění vedlo ke spojení se s "božským" bílým králíčkem, ale místo, dejme tomu, "kyberkanonizování", došlo jen k eliminaci všech hráčů, jelikož těžko hledat spiritualitu ve světě stvořeném jen z potěchy provozovat nebo sledovat brutální násilí. A nebo je to jen čistě vizuální dílo bez přesahů, s jediným cílem být špatným tripem při hře hyperrealistické střílečky a já si v tom až moc hledám. Výsledek na mě určitě zapůsobil, ale nedokážu jít výš jednak kvůli zabedněnému podání ústřední myšlenky a pak i proto, že i když mě to celou dobu bavilo, tak ukoukat některé od ostatního vybočující nebo se naopak příliš opakující scény dá docela zabrat. Lepší 3*

Žánrově čistý horor a bezkonkurenčně nejodpornější film jaký jsem kdy viděl. Korine dokázal autenticky přenést do audiovizuálního media největší bolesti současného světa digitálního - sobeckost, odosobnění, algoritmy - do té míry, až jsem si přál ať film už proboha skončí, přesto že jsem jej nedokázal pozastavit ani na chvíli. Srbski film a jemu podobné exploatace můžou jít před tímto bohapustým dílem šoupat nohama. Odpornost první ligy. Snad už Baby Invasion nikdy v životě neuvidím, ale doufat v to, aby se svět stal lepším místem, je bohužel bláhové.

Po Aggro Dr1fte to vyzerá, že Korine má najlepšie za sebou a robí sidequesty z dlhej chvíle. Je to stále vizionár, posúvajúci hranice filmového jazyka a zároveň čistokrvný troll, ktorý so svojími poloimprovizovanými experimentami nejde divákovi príliš naproti a možno patrí skôr do galérie, než do kina. Baby Invasion sútrash humpersneskorej generácie Z a fascinujú nihilistickým chápaním internetovej kultúry a jej podôb spojených s extrémnym násilím (ktoré tu avšak takmer vôbec nevidíme). Burialov soundtrack šlape a keď sa trochu prenesieme cez absentujúci naratív, nemôžeme nemať zimomriavky pri menách, ktoré sa nám zjavujú niekde vzadu v hlave - Brenton Tarrant, Payton S. Gendron, Ronnie McNutt, Connor James Sturgeon, Dylan Butler a mnoho ďalších. 3,5*

"Ultrarealistická hra sleduje skupinu hráčů používajících masky dětí jako avatary"(?) Úplná pitomost používající herní prvky do absurdního a přeplácaného obrazu,