Pan Osamělý (2007)

Michael Jackson tančí v Paříži, randí s Marilyn Monroe, hraje ping-pong s Chaplinem, vozí na motorce Abrahama Lincolna, který za jízdy přes amplion propaguje vystoupení Sammyho Davise. Všichni čtyři muži se sejdou u filozofování nad mrtvou ovcí a na hostinu je přijde poctit i sám papež. Chaplin má sex s Marilyn a papež skončí v jedné posteli s královnou Alžbětou II., která ale na druhý den dává v tanci přednost Jamesu Deanovi. Všechny tyto i další osobnosti jsou ztvárněné jinými herci (což má mimo fakt, že mnozí již v roce 2007 nežili, i další hlubší opodstatnění). Jedinou pravou osobností před kamerou je hostující režisér Werner Herzog, který nezůstal vtipem pozadu, řádí s hodně rozjetou mluvou a režíruje parašutistickou show jeptišek. Humor i navzdory bizarním nápadům a nečekaným spojením osobností překvapivě vůbec neurážel, je zvládnut kultivovaně. Mnohé vtipné scény nerušeně střídají chvilky plné melancholie v doprovodu krásného vizuálu.Harmony Korinesi trošku zahrál na Lynche, když stejně jako on vModrém sametu(Blue Velvet) pojmenoval film dle šlágru Bobbyho Vintona (Mister Lonely), jenž ho otevírá. Ale tím Korineho hra na někoho jiného končí, na rozdíl od jeho protagonistů, a já dle prvních záběrů a titulní písně tušil, že se mi film bude líbit. Má množství vydařených ikonických scén, okouzlil mě poetický tanec včelařů a dlouhé kabaretní představení, zamrazila hromadná střelba ovcí, rozesmálo ztvárnění Chaplina a Lincolna nebo poslední jízda tramvají, dojalo malování památných vajíček. Ke konci jsem čekal, zda měPan Osamělýpřekvapí a dostane ještě víc, abych mohl dát plný počet hvězdiček... a v posledních minutách to přišlo i s myšlenkou navíc. Nejdiváčtější, přesto pořád originální a pro mě určitě nejlepší film Harmony Korineho, co jsem viděl. Na základě jeho další tvorby bych ani netipoval, že mě může Korine zaujmout něčím až takhle, ale jsem za tohle překvapení rád.[90%]

Bizarné správanie sa zvláštne smutných postáv. Problémom Pána osamelého je, že postavy neprekonávajú žiadny vnútorný vývoj, o ich motiváciách a živote sa divák nedozvie nič. Výnimkou je sčasti postava Michaela Jacksona (nahráva si myšlienky na diktafón) a Charlie Chaplina so stupňujúco tyransko-dikatátorskými rysmi správania sa, najmä k manželke Marylin. Z čoho by Federico Fellini spravil parádny film, tam Korine ponúka sériu stále viac nudnejších scén. Len ukázanie postavy v podivnom kostýme bez pridanej hodnoty prestáva byť smiešne i zaujímavé po pár minútach. Ak teda nebolo zmyslom filmu ukázať, že žiť životy niekoho iného je pekelná nuda. Pritom začiatok vyzeral veľmi nádejne - presnejšie, do odchodu na farmu dvojníkov. WTF bola paralelná dejová línia s mníškami, lietajúcimi v rytme taktovky kňaza Wernera Herzoga.

U Pana Osamělého se mi potvrdilo to, čeho jsem si všiml - Harmony Korine má dobré nápady, dost zajímavé myšlenky, ale to jeho provedení je neskutečně nudné. U Spring Breakers to je vlastně to úplně samé a ten film se mi líbil víc jen proto, že má víc silných scén, než Pan Osamělý. Tady je fakt dobrá jen ta scéna v domově důchodců a pak s těmi vejci + celková myšlenka filmu, kterou se mi ale povedlo odhadnout, protože od Spring Breakers mi došlo, že Korine servíruje celou dobu jeden příběh, který se nezdá nic moc, aby divákům nakonec vrazil ránu mezi oči, odhalil svoji pointu a všem řekl: "Tohle jsem vám chtěl celou dobu říct." Bohužel, cesta k té finální myšlence je plná strastiplné nudy a nezachrání to ani tenhle slibný námět. A co nám vůbec film chce říct? SPOILER Je to o tom, že spousta lidí chce být lepšími, než jsou, chce být někým jiným a žít jako někdo jiný - jenže jde o to jenom přijmout sebe samého takového, jaký jsem, se všemi vlastnostmi, co má. KONEC SPOILERU. Nevím, jestli budu mít náladu v Korineho filmech pokračovat, možná bych se na něco podíval jenom proto, že u filmů Gummo a Vojížděčí vodpadků nemám z obsahu nejmenší tušení, jakou myšlenku nakonec budou skrývat, ale možná ani jeden nemá myšlenku žádnou a jenom jsem u Korineho měl štěstí na výběr. Fakt nevím, asi se k němu jen tak nevrátím. 2*

Režisér, prevažne, nezávislých filmov Harmony Korine si ma absolútne získal snímkami ako Gummo (1997) a Last Days (2005) a keďže ho dlho nepoznám, tak rovnako ako aj pri ostatných tvorcoch ktorých nemám napozeraných, raz za čas si pozriem nejaký film náhodným výberom. Takto isto som natrafil aj na snímku Mister Lonely. A poviem vám, je to dosť bizarné a čudné. Čo tomuto tvorcovi hanbu nerobí. Grom toho celého je, až nemožná, sociálna skupina imitátorov, ktorí sídlia na malom opustenom ostrovčeku a tam prežívajú svoje životy. Avšak dalo by sa povedať, že rozhodne nie úplne svoje. Ústrednou postavou je imitátor Michaela Jakcsona ktorý síce tanečné kreácie svojho životného vzoru ovláda perfektne, uživiť sa s nimi mu však robí ťažkosti. Ďalšie charaktery ako sú utláčaná Marylin Monroe a jej záporný manžel Chaplin, tiež zohrávajú dôležitú úlohu. Celú tú nereálnosť, to snové podhubie som si užíval na 100%. Neskutočne ma bavil aj side príbeh mníšok, ktoré zoskakovali z lietadla bez padákov a svojou vierou sa im podarilo pristáť na zemi bez jediného škrabanca. Ide o také tragikomické podobenstvo hľadania samého seba.

Jestli si nějaký režisér může dovolit natočit film, ve kterém je imitátor Michaela Jacksona nejosamělejším člověkem na světě, je to Harmony Korine."Jak je možné, že jeptiška dokáže létat?"ptá se Werner Herzog. Nevysmívám se zázrakům aMister Lonelypovažuju za jeden z nejmelancholičtějších filmů, co jsem poslední dobou viděl.