Aggro Dr1ft (2023)

Poloimprovizovaný fever dream. Prekvapilo ma, že som vôbec nemal problém s termo-estetikou, práve naopak, pôsobí ako vyvrcholenie motívu neónovej generačnej derealizácie, započatého v Spring Breakers. Aggro Dr1ft je skutočne ešte viac snový, ešte viac transcendentný. Aj to old school AI-čko tvoriace halucinogénne vzory na farebných plochách tu funguje prekvapivo dobre. S čím som mal problém väčší je takmer úplne absentujúci príbeh. Otrepaný žánrový gýč nájomného zabijáka s dobrým srdcom a rodinou, ktorá o ničom nevie, je tu našróbovaný na grécky epos, v ktorom démonickí bohovia na nebesiach ovládajú pohyby záporákov, ktorých sa dá poraziť iba odrezaním ich medúzinej hlavy. Je to pôsobivý koncept, ale akosi príliš riedky na 80 minútovú stopáž. Neudrží pozornosť po celú dobu, najmä s tak repetitívnymi a často bezobsažnými dialógmi. Po prvom zhliadnutí zatiaľ najslabší Korine, uvidíme čo mi ukáže to ďalšie. 3,5*

Lepší nežUtopia.

Jakoby tři z filmů Harmony Korineho z posledních 15 let tvořily volnou trilogii:Spring Breakers,Aggro Dr1ftaBaby Invasion, jen s každým dalším z nich se temná vize zvrhlé zábavy v násilí a zabíjení stávala více nihilistická a gradoval i posun z reality až do zvráceně fantaskních světů: veSpring Breakersjsme se pohybovali v realitě s partou teenagerů (byť i pod vlivem různých drog), vBaby Invasionuž je to čistě videoherní svět,Aggro Dr1ftmezi tím přináší jakýsi mezistupeň. Příběh otce s povoláním nájemného vraha se může odehrávat v realitě, ale halucinogenní forma s využitím infračervených kamer a jedním fantaskním přeludem víc evokovuje „čtení“ komiksové zábavy nebo děsivý horečnatý sen. Ty kontrastně jasné barvy šly občas pro mě na hranu snesitelnosti, atmosféra ale zdárně navozovala hypnotický stav. Byť bych přivítal vizuál jasově uhlazenější, s příchodem explicitních scén krvavých činů a jejich vyústění jsem pochopil volbu specifické formy, kdy zvolená stylizace umožňuje rozehrát hodně extrémní scény, aniž by působily prvoplánově odpudivě nebo v případě levných gore efektů naopak směšně, a pořád se dostavil děsivě mrazivý efekt.Spring Breakersna mě pořád zapůsobili víc, ale i tady poslední minuty spustily pocitově a obsahově extrémní masakr s kontrasty, který mě šokovaně uhranul a Korine potvrdil svou pověst tvůrce, který točí hodně zvláštní filmy na hraně totální recese, nevkusu až trollingu, a přesto v pravou chvíli někdy dokáže zdrtit mrazivým vyvrcholením ústřední myšlenky. Nemůžu říct, že bych byl z těch Korineho filmů nadšen, nesouzním s tímto temným vnímáním světa coby dějiště zabíjení, kde i to nejpozitivnější se pojí s největším marasmem. Chvílemi během sledování uvažuji, zda Korine některé své filmy netočí jako případnou zkoušku hodnot pro menšinového diváka, který by měl možná tento film zavrhnout i navzdory jistým kvalitám... ani nevím, co s tím. Díky originalitě, atmosféře, že jsem se skoro nenudil a že to na mě ve finále včetně sdělení zapůsobilo, dám 3*... ale hodně slabé 3*, protože hranice mezi přijtaleným a nepřijatelným je pro mě tady ve své extrémnosti (formou i obsahem) hodně tenká a myšlenka poSpring Breakerszčásti repetitivní.[55%](13.01.2026)

Největší peklo na zemi. Démoni, zabijáci, Florida. Psychadelický snímek o sériovém vrahovi, který s tím chce už seknout. Korine bere klasickou zápletku a dává jí do divného cyberpunk/postapo světa natočeného na termokameru. Občas je tam použité i stará zastaralá AI generace stylu starého Deep Dream. Rozhodně film, který musela být sranda natáčet. Předpokládám, že si Korine pokecal o Juliovi Ceasarovi/popařil s Travisem Scottem. Je tu kreativní práce z termokamerou, ale fakt to působí jako klidové pohodové hang-out natáčení. Kdo se naladí na stejnou vlnu bude nejspíš nadšen.(12.07.2024)

Senzuální experimentální elegie Harmony Korineho sledují snový portrét zmučeného vraha. Jeho pomalé infraredové (termovizní) záběry doplněné elektronickou hudbou dávají serotoninové injekce do mozku a uvádějí diváka do zvláštního stavu snění. (Z vraha v kukle jsou vidět jen oční otvory) (max.70%)(30.06.2024)