Gina (1975)

Kdyby se Denys Arcand soustředil hlavně na příběh titulní hrdinky Giny s drsným vypořádáním se za čin, který na ní parta nadrženců spáchala, mohl vypálit vybroušenou žánrovku z řad áčkovýchexploitations70. let vedle PeckinpahovýchStrašákůa spol. V řadě scén včetně vydařeného akčního finále s nevídanou akcí na sněžných skútrech, automobilovou honičkou a až děsivě drsným koncem jednoho z antihrdinů, ukázal Arcand, že na takový film opravdu měl. Skvělé jsou snad všechny scény s Ginou (krásnou Céline Lomez) včetně těch, které pozdějšímu konfliktu teprve předcházejí (jen minimálně stříhaný kulečníkový zápas Giny se třemi pány) nebo i poslední scény s Ginou na letišti se živou kapelou. Jenže Arcand jakoby tu poctivou žánrovku občas přepl na druhý kanál, kde běží pro změnu dokument o místní komunitě v textilním průmyslu, plný dlouze mluvících hlav před černobílou kamerou. Zpočátku mě linie s natáčením dokumentu zaujala a měl jsem pocit, že dodává filmu osobitý rozměr navíc, ale jakmile se začal rozjíždět napínavější děj s Ginou, Arcandův „přepínaný“ dokument často až nezáživně brzdil vše ostatní. Moc mi do filmu s daným námětem nezapadla ani snaha rozvíjet příběh druhé ženské postavy, která v době vykonané msty završí svůj osud svatbou. Zkrátka, spojení dvou (málem až tří) žánrově a často i formálně odlišných linií způsobilo, že ty další nedostihly atraktivitu té první a aspoň na mě působily zdlouhavě. Závěr, který asi teprve měl zGinyudělat jakýsi film o filmu, už tu zvláštní tvůrčí volbu nemohl zachránit, ani přes milé cameo Sabourina s Pilonem.[65%](17.11.2025)

Gina alias Québecký Monte Christo aneb Kdo má dobrou partu jako by měl poklad. Dumasův Monte Christo si svůj život sice nespojoval s levicí, ale neměl k ní také daleko. Zato však zparchantělé neo-nácky likvidoval stejně spolehlivě. Zasvěcením nacistů je kolektivní vražda nebo jiné společně dokonané násilí, jejich zasvěcení (jako muslimů) je neodvolatelné.(30.03.2025)