Génius jednej noci (1989)

Pikantní souvislosti Velké francouzské revoluce posloužili Zweigovi jako inspirace k povídceGénius jedné noci (Marseillaisa), která je součástí sborníkuSternstunden der Menschheit(1927, českyHvězdné hodiny lidstva, 1947, slovenskyHviezdne hodiny ľudstva, 1961). Je to příběh autora francouzské hymny, přičemž sám Claude Joseph Rouget de Lisle (1760-1836) za ní za svého života nedostal žádné uznání. Hodně prostoru tu mají Philippe-Frédéric de Dietrich a jeho manželka v podání Horvátha ml. a Studenkové, kteří jsou herecky opět báječní a vzájemně na sebe velmi dobře navázaní. Nicméně Polák si až moc usnadnil práci a celou pointu ponechal na komentáři vypravěče, což je vysloveně škoda. Co ale určitě není škoda, je širší zájem Zweiga o tu revoluční dobu, který ho o pět let později přivedl k samostatnému románu věnovanémuMarii Antoinettě.(19.09.2025)

Hodně nadčasové dílo, zvlášť když už se nám opět blíží cenzury za jiné než povolené projevy a snahy, aby každý nadšeně budoval svobodu (tu liberální) a zpíval moderní Marseillesy (netuším, jak se to správně píše, snad mne puritáni nesetnou guillotinou). Moc se mi líbil úvod, kde jsou ty jak kdysi komunistické, tak dnes liberální snahy naprosto přesně popsané, včetně toho, že změna přijde shora, ale pak na to hlavy nahoře doplatí, včetně postupné, plíživé paranoie, kdy je třeba se zbavovat všech skutečných i domnělých nepřátel „uvnitř“, a kdy paradoxně nejvíce zpívaní říkají časem tak nepříjemné pravdy, že je nutné je umlčet. Taky už se musí nosit „povinné kokardy“, a kdo je nenosí, je podezřelý div ne z euro-, LGBTQ+ či ekozrady, a řeči opilců už je nutno usměrňovat a je potřeba si říkat sice ne občane nebo soudruhu, ale jinak, a samozřejmě se všichni těší na „vládu veřejného blaha“ - ostatně to přece zní tak vznešeně, vůbec ne jakobínsky. Podle mne to Jaro Filip i dobře zahrál, to jeho znechucení a kyselost nad zneužitím písně, ale i nad tím, že nic jiného se mu složit nedaří („Našeptal mi to sám ďábel, tu píseň.“) je přesvědčivé. Líbily se mi i další hlášky jako „jak bratrstvo způsobí rovnost?, po revoluci musí být zákony, jinak bude chaos a anarchie, musíme vyhrát, protože poražený platí náklady aj.(13.09.2021)

Príbeh francúzskej hymny a jej autora, ktorý pôvodne zložil niečo iné, a vôbec nie revolučnú pieseň. Vyvinulo sa to inak, pobudol aj vo väzení, upadol do zabudnutia a až ďalšia generácia ho po jeho smrti spoznávala. Zvláštna téma na slovenskú inscenáciu, herecké a spevácke výkony sú slabšie, ale marsejéza zaznie toľko krát, po slovensky, po francúzsky aj bez spevu, že si ju zapamätá každý.
––––Vlasť odmeňuje svojich synov, ktorí pre ňu hynú, ale trestá tých, ktorí ju chcú zahubiť. Odveďte ho!(22.03.2019)

Téma vzniku a následného zneužitia Marseaillaisy, neskoršej francúzskej hymny, má význam pre Francúzsko, v tunajších podmienkach ani veľmi nie a teda je trochu divné siahnutie vo vtedajšej televízii práve po takejto téme. Téma revolúcie a následnej obavy z kontrarevolúcie by 30 rokov dozadu, z pochopiteľných dôvodov, určite neprešla. Samotná Marseaillaisa znie inscenáciou nespočetnekrát, v lepšom aj vo viackrát falošnom speváckom prevedení, a rýchlo začne diváka iritovať. Či to bol aj zámer tvorcov - to netuším. Každopádne herecky iba priemer a film začne byť myšlienkami zaujímavý až k záveru. A zaujímavé je vidieť aj dospelého Landla ešte bez plešiny.(27.11.2018)