Královna Margot (1994)

„Všetci spoločne necháme zvíťaziť lásku božiu.”•KlasickáBARTOLOMEJSKÁ NOC- teda konkrétne z pohľadu tohto francúzskeho historického surového a intrigánskeho diela bez akejkoľvek kladenej servítky pred objektív tejto dobovej kamery - čo vskutku predstavovalo i totálne beštiálne vyvražďovanie protestantov katolíkmi v roku 1572, počas čoho vlastne vládol / nevládol tento francúzsky kráľ menomKarol IXz dynastie Valois, resp. predsa skoršie ale vládla jeho matka, kráľovnáKatarína Medicejská- obludná to postava francúzskej najtemnejšej histórie!?•Rozhodne kvitujem, že mi túto obzvlášť temnú históriu, sprostredkovalo práve príslušné, francúzske spracovanie, ktoré priamo poukazovalo na ten konkrétny bod, čo vôbec môže spôsobiť extrémne vyvolaná, náboženská neznášanlivosť, čo sa priam najideálnejšie následne premietalo do týchto silne naturalistických obrazov, z ktorých sa mi začínala vytvárať i čoraz väčšia nevoľnosť; aspoň nejako takto ju asi vnímal i samotný autor knižnej predlohy v podobeDumasa st., podľa ktorého sa v podstate odvíjala dotyčnáRekonštrukciaudalostí & vzťahov, v ktorej som sa dokonca miestami i trochu strácal, ak môžem byť máličko úprimným.•V tomto špecifickom prípade, sa predovšetkým azda jednalo o herecký koncert prevažne európskej hereckej smotánky: Asi úplne najviac ma oslovil / vyčnieval prejav zo stranyAngladea, ktorý predstavoval toho kráľa, vrátane ajAdjaniovejako titulnej postavy [mimochodom, obidvaja sú rovnakí ročník 1955] a TaliankyLisiovejakoKM+Auteuil,PerezaBrialy, a ďalší, sa k tomu rovnako postarali i o nevšedný zážitok; okrem obsadenia, by som ešte pochválil aj hudbu, kostýmy a kameru, čo dotváralo neuveriteľne autentickú atmosféru.•Skrátka, režisérovi v podaníChéreaua, sa zaujímavým spôsobom, podarilo „zrekonštruovať” raný novovek v rámci 16. storočia, z ktorého mi akosi neustále iba behal mráz po chrbte, a to je pozitívne znamenie, že filmár trafil klinček po hlavičke hneď na prvý šup.

Buď v rámci vyvolania záujmu nedostatočne spracované, alebo bol človek len zle naladený. Nechytilo ma to. Proste od začiatku som tak nejak nemal dojem, že toto bude moja šálka “historickej” kávy. Ja keď tak, skôr stredovek, križiacke výpravy, alebo obdobie Rimanov, Vikingov či britskú minulosť. Osud “žabožrútov” mi je tak nejak ukradnutý a mám ho tak nejak (celoživotne) na kokote. A to obzvlášť, keď všade jebú tie svoje "jebačkovské" slávnosti v mene lásky ..

Lidi co četli Dumasovu předlohu tak na tento film celkem nadávali, prý je to bastardizace bez respektu k původní předloze, prý např. masakr Bartolomějské noci v Dumasově knize zabírá asi 1 stránku z 600ti, zatímco ve filmu z toho udělali krvavou lázeň na třetinu filmu. Předlohu jsem nečetl, takže mi nezbývá než hodnotit film jaký je. A napadají mne slova temný, velmi krvavý,  sexuální, ale přesto všechno krásný. Film zobrazuje násilí, krev, intriky, ošklivé otravy jedy, a i přesto se odehrává v nádherných dobových kostýmech a je krásný i ve své špíně. Jedná se o historické drama zasazené do jedné z nejtemnějších kapitol francouzských dějin, do období náboženských válek mezi katolíky a protestanty (Huguenoty). Hlavní roli ve filmu hraje Margot, kterou její intrikánská matka Kateřina Medičejská provdá za protestanta Jindřicha, to vše však byl jen trik, jak huguenoty přilákat do Paříže a rozpoutat masakr. Ve filmu sledujeme Kateřinu, a její 4 děti (3 syny a Margot) a jejich intriky, boje o moc, pokusy o vraždy, ošklivé otravy. A Margot, která postupně začne sympatizovat s protestanty a do jednoho z nich se zamiluje (La Mole). Ve filmu to již není zobrazeno, ale historie tomu chtěla, že králem se nakonec nestal nikdo z Kateřininých dětí,  ale stal se jím právě Jindřich Navarský

Asi jsem viděl úplně jiný film - chaotická směska divných rozhovorů, kde králové vypadají jako šupáci z ulice a královna se dá poznat akorát podle čela vyholeného na Mohykána. Musel jsem se zajít ujistit sem, že jsem měl puštěný opravdu stejný film, protože mi přišlo že mám puštěnou nějakou divnou televizní inscenaci.

Studie v šarlatové. Začínáme v krvi, končíme v krvi. Zpracování je vcelku věrné své románové romantické předloze. Takže odvolávat se na tento snímek, jako na zdroj historického poznání ohledně Bartolomějské noci Léta Páně 1572 v Paříži a osob jí se účastnících, je pošetilé. Brán čistě jako freska, do které je přimícháno mnohé z fantasie tvůrce knižní předlohy, jde o snímek nadprůměrný. Eros a Thanatos se drží kolem ramen a pobaveně sledují pozemšťany, kteří jim slouží, mnohdy oběma současně.