Gambler (1974)

'Za 10 000 mi zlámou ruce. Za 20 000 nohy, a za 50 000 mi zmalují obličej. Ublíží mi, zabijí mě.'Co se může na první pohled jevit jako standartní varovný snímek před určitým typem závislosti, může být mnohem hlubším průzkumem potřeby nejistoty a touhy po chaosu, který dalece přesahuje titulní téma patologického hráčství. Film Gambler je mnohem temnější, než může vypadat a za špinavým neprostupným sklem skrývá psychologickou sestupnou spirálu, která, ač stále klesá, se točí kolem jedné ztracené duše. Postava Axela Freeda je ve své apatii a neprůhlednosti naprosto fascinující. Aktivní nihilismus od začátku do konce dotahuje do extrému. Vůbec mu nezáleží na vlastním životě, navíc nachází smysl v hledání způsobů, jak smysl života zpochybňovat (to divákům v několika scénách dosti polopatě vysvětluje.) Je typickou Dostojevskou postavou, která symbolizuje vnitřní rozpor a vzdor. Tento rozpor vidím v jeho soustavném odmítáním všech hodnot, jimiž je jako vysokoškolský profesor obklopený a utíkáním z bezpečného univerzitního prostředí, zabezpečeného života, od bohatých příbuzných do světa chaosu, mezi vyděrače, podvodníky a násilníky. A snaha jeho blízkých o návrat do světa jistoty nikdy nevede k záchraně, ale k prodloužení nevyhnutelné tragédie – Axel totiž nechce pomoct, mentálně nenávidí jistotu, bezpečí a kontrolu nad svým životem. Ve skutečnosti není závislý na sázení, je závislý na krátkém okamžiku nejisté sázky – na jediném skutečně autentickém prvku v jeho jinak jistém životě. Hnusí se mu pravda, nehledá ji, nevěří v ni, užívá si možnost ji zpochybnit i za cenu ztráty rodiny, vztahů, i svého života. Popírá smysl vlastní existence a díky hraní se může vymezit sám vůči sobě. Film prezentací tak radikálního nihilismu vyjadřuje kulturní skepsi 70. let – dobu nenaplněných očekávání a vystřízlivění z optimismu. Přichází mlha prázdnoty – tradiční jistoty přestávají platit a nové jistoty ještě nevznikly. Postava Axela tak symbolizuje nedůvěru v instituce, v autority, ve vzdělávání (což je geniálně vyjádřeno rozhodnutím udělat z něho jednu takovou autoritu.) Přichází nevyhnutelná sebedestrukce – která naprosto popírá klasickou ideu amerického snu. Život je produkt náhody, naprosto nenavázaný na nás a hybatelem osudu je pouze štěstí.

Hlavní hrdina je alespoň pro mě celkem nesympatický. Když se rozhodně svůj téměř vyřešený problém řešit tím že chce znovu sázet a to navíc celou částku, jakékoliv sebemenší soucítění co jsem s postavou měl bylo pryč. Scénky ve Vegas buď málo nebo vůbec napínavé. Od doby konce zápasu v basketu se film nesl v úplně jiném duchu a byl naprosto nelogický a jaksi nenavazující. Konec filmu to završil a já byl absolutně zklamán.

Takže jo, jdeme na to! Třeba to dneska vyjde...Gambléravnímám jako excelentně natočený i zahraný film, v němž jsem jen měl dříve jistý problém s hlavní postavou. Ta je natolik opojena hazardními hrami, až je to šíleně nemocné, nedokázal jsem s ní(m) příliš soucitit a jelikož svým počínáním ve své situaci Axel škodil především sám sobě, zůstával i příběh s existenciálním nádechem tak trochu mimo zájem. Jenomže to bych nebyl já, kdybych se nepodíval znovu na film, který mi úplně nesedl, protože přes jistou pachuť zanechal ve mě výrazný dojem. Včera se mi podařilo lépe proniknout pod kůži hlavní postavy i filosofické stránky problému (kterou lze číst ze scén dvou Axelových přednášek nebo intimního rozhovoru s dívkou v posteli) a ještě více si u toho vychutnat precizní výkon Jamese Caana, jenž naplno strhává na sebe svou pozornost i v zdánlivě "pouze výplnkových" scénách. Jeho Axel, byť s chorobnou závislostí, představuje velmi inteligentního antihrdinu, jehož hlavní touha spočívá v dosáhnutí velkého úspěchu. Pro úspěch (po němž do jisté míry zatouží přeci každý zdravý člověk) dokáže obětovat klidně i svou vlastní existenci, z čehož dýchá silně znepokojivý kontrast, stejně jako z toho, že hazardním hrám fascinovaně propadl univerzitní profesor. V hraniční situaci se pak nebojí porušit morální zásady svého povolání, aby si zachránil svou existenci... potud má alespoň do jisté míry moje pochopení a potud na mě z tohoto hodně zajímavého filmu dýchalo velmi pohltivé znepokojení. Nevyrovnal jsem se se závěrem, v němž Axel náhle morálně propadne daleko hlouběji a dosud inteligentní muž se pustí do spárů s barovým povalečem a prostitutkou. Přes mírně šokující a drsný ráz mi ten závěr připadá dost nevýrazný, i mimo mísu a odnesl si sebou pátou hvězdičku.85%

Překvapuje mě, že Gambler má zde tak málo hodnocení. Jedná se o velice povedený a neprávem polozapomenutý snímek, kde mladý a svěží James Caan předvádí úctyhodný herecký výkon! Přiznám se, že v pokročilé fázi nezkrotné závislosti jsem měl sto chutí sám chudáka Jamese trochu proplesknout, jak přesvědčivě tu trosku zahrál. Závěr filmu můj pohled na Cannovu postavu ale změnil, protože mi opět dostatečně připomněl neodolatelně drsňáckého Sonnyho Corleona...

Poznal jsem pár lidí, co dokázali do automatů naházet všechny svoje peníze, potom i cizí peníze a stejně pořád sháněli, kdo by jim ještě půjčil. James Caan tady předvádí přesně to samý. Prohraje, půjčí si, zase prohraje, půjčí si jinde a takhle pořád dokola. No, mě to nějak nechytlo. James Caan svou roli zahrál asi celkem dobře, ale jak už tady napsal Malarkey, tak příběh gamblera ze 70. let z USA je pro mě něco strašně vzdálenýho. Slabý 3 hvězdy.