From Moscow to Pietushki (1991)

Režisér Pawel Pawlikowski navštívil Venedikta Jerofejeva, autora slavné knihy ´Moskva-Pietuški´ a povídal si s ním o tom, jak se dostal do Moskvy a proč jeho život nabral jiný směr. Film je rozdělený do částí podle kapitol v knize, podle stanic na trati Moskva-Pietuški. Po operaci rakoviny hrtanu spisovatel už nemůže mluvit, ale používá přístroj. Z magnetofónu také pouští záznam svého veřejného čtení před svou operací. Celý film je v podstatě o tom, že v Rusku se pije hodně a proč Rusové pijou. Režisér také našel Jerofejevovi dávné kamarády, kolegy i kumpány. Pro fakta si zašel do psychiatrické kliniky, kde léčí alkoholiky a kde byl svého času hospitalizován i Jerofejev. Své nám o alkoholu řeknou i odbornice z továrny na výrobu lihu, ředitel továrny na výrobu vodky i uklízečka v domě, ve kterém Jerofejev v Moskvě žil. O poetickou stránku se postarají náhodní chodci na ulicích nebo lidé čekající na železniční stanici Moskva východ - Kursk.

Asi bych dal i pět, kdyby to u dokumentu šlo. Nespustil jsem oči. Iritující je snad jen anglické předčítání textu: prostě na to měli pouze Britové, u Sovětů to nešlo. Mimořádně působivé záběry na sovětskou realitu i na samotného Jerofejeva. Kam se hrabe Sokurov.

Je to hodně smutný dokument. Vidět geniálního autora Moskva-Petušky na sídlišti v paneláku, jak nemůže pořádně mluvit (rakovina hrtanu), je fakt síla. Ale je vidět, že je to nezlomná osobnost. Jinak je to hnus a depresivní šeď, ta Moskva. Aspoň tak se jeví v dokumentu.