Žena z pátého patra (2011)

Tento psychologický film nemá skoro poriadny dej, chlapík- spisovateľ príde do Paríža ,aby sa zblížili so svojou malou dcérou,nevieme ani žiaci bol zavretý , tvrdí jej ,že bol dlhodobo chorý ,služba nejakú ženu, ktorá s ním trávi noc , medzitým vražda , jeho obvinenie ,celé zamotané a nedomyslene 2*

3-ti Pawlikovski a už mám pocit že mi nesedí. Ide mimo mňa. Ešte dám šancu Ide o ktorej počujem viac-menej superlativy. Uvidím. Tu pri 5 poschodí som bol rozčúlený nad pokusom o poľské koprodukčne arte. Plne klišé typu- cudzinec v Paríži, poľska kurva, jazykový babylon.
V poľskom filme tradicia- Polanski, Kieslowski. Ten istý recept a ingrediencie len koreniny trocha pozmenené. Predlohu od Kennedyho som nečítal, mozno by mi to čosi objasnilo, pri pozerajú na film mi bolo úplne jedno kto a ako skončí. Či si to hlavný hrdina hodí alebo zostane len tak nehybne ležať v posteli alebo ho zasiahne meteor. Celé to pôsobilo neuveriteľne. Viem mozno za tým ma byť čosi hlbšie ale mne je to úplne jedno.
Najviac ma zaujala adresa múzy hlavného hrdinu- bývalá v dome 5 na Croissant ulici. U nás som nikdy nepočul o uliciach pomenovaných podľa pečiva.

To bylo tak mysteriózní, až to bylo pitomé. Hrdina přichází odnikud, je jen pár náznaků, že má za sebou temnou minulost, pak potká ženu odnikud a nakonec se odebere .... nikam. Děj nic nevysvětlí, ani nenaznačí. Že by to byl záměr, aby vše působilo tajemně? Tak to působilo leda legračně. ___ Varování pro muže: bacha na profesionální múzy! Varování pro ženy: bacha na zlomené muže - i když se je snažíte všemožně podpořit, pokud najdou za prvním rohem novou příležitost, okamžitě se od ní nechají podpořit taky.

Záměr nejspíš nebyl špatný, ale výsledek takový je. Spoiler: Nevím, jestli jsem vše pochopila správně, ale jako společné vysvětlení pro strach bývalé manželky o dítě, podivné násilnosti kolem a neexistenci záhadné přítelkyně mi vychází schizofrenie našeho hlavního hrdiny. A snaha vyprávět příběh z jeho pohledu zní celkově jako skvělý nápad. Nicméně provedení se snažilo do všeho vnést něco dalšího, tak aby to vypadalo ještě více mysteriózně (podezřelý hotýlek s přistěhovalci a brouky, upozorňování na blikající žárovku, otevírání dveří lidem na heslo, nevysvětlené zastrašování a stopy krve...) a ještě více intelektuálně (dvojjazyčnost znění s dalšími multikulturními vložkami, citace literárních textů, polská píseň apod.). Co však na tom bylo psychologického? Ono se to tak možná tváří. Ale nevěřím, že by si mohl násilnický schizofrenik říct, tak jo, už chápu, že jsem magor, tak abych neublížil dceři, tak to skoncuju. Zkrátka, výsledkem je směsice, která si hraje na veliké umění, ale postrádá určité sdělení. Po shlédnutí si říkáte, a k čemu mi to bylo?! Nejhezčí je vlastně scéna, kdy spisovatel zahodí sáhodlouhý dopis, který celou dobu psal své šestileté dceři, po chvíli se k odpadkovému koši vrátí, roztrhne poslední list a do skutečně poslané obálky vloží jen přetrženou část s rozloučením "s láskou táta". Jo, bylo by to krásný, kdyby si šlo občas odskočit ze svý duševní choroby. Tenhle film tak ale těží z nerealizovatelného předpokladu. Jistou účinnost by mohl mít, kdyby neklouzal po povrchu ve snaze zalíbit se divákům, nýbrž tvrdě dupal po tom, co s vážnou duševní chorobou souvisí. Tedy scénáři by prospěla podobná procedura jako s dopisem.

Aj keď sa to možno na prvý pohľad nezdá, tak tento film je ďalším príkladom toho, keď režisér a scenárista si nedokážu nájsť spoločnú reč. Samotný príbeh má nemalý počet chýbajúcich kúskov a niektoré scény vypadajú ako by neboli dotočené. Hawkova hra je presvedčivá, ale v tomto prípade nestačí.Osobné hodnotenie:61% (**)