Fotografové smrti (2022)

Dokumentární film zpracovává donedávna neznámé příběhy českých Němců, kteří se aktivně podíleli na holocaustu. Skupina jihočeských fotografů a jejich příbuzných se skrze mašinerii nacismu ve své kariéře postupně posouvá od portrétů ctihodných spoluobčanů z Českého Krumlova k portrétům lidí odsouzených k smrti, a nakonec se dostává i k roli samotných katů a mučitelů... Český Krumlov byl většinově německým městem, kde spolu po staletí mírumilovně žily různé národnosti. Pak ale přišla První republika, která toto malebné bohaté město zahrnula do projektu Československa. Řada místních Němců se s tím nikdy nesmířila, a hledala způsob, jak si uchovat své Němectví. Odpor ke zřízení republiky a vzestup nacismu podnítily mimo jiné několik fotografických asistentů, aby opustili ateliéry v rodném Krumlově a vydali se sloužit ideálům tisícileté říše – k nimž patřila eliminace „vadných“ lidí, kteří neměli už nadále kazit profil zdravé společnosti... Známý fotograf Karel Cudlín a psychiatr Milan Novák se vydávají na cestu střední Evropou, při níž pátrají po stopách krumlovských mladíků, kteří se nakonec, když fotografování už nebylo třeba, stali experty na likvidaci nevhodných lidí v koncentračních táborech. Dozvíme se o donedávna málo známém programu „T4“, který na počátku druhé světové války měl za úkol vykonávat euthanasii psychicky závadných osob. V té době se jednalo o „lékařskou“ akci, jenž měla za úkol zbavit lidstvo sociologicky nezařaditelných jedinců, a tito se před usmrcením „vědecky“ fotografovali. Válka však postupně smazala zábrany, a co se dříve ohánělo vědou, stalo se prostým vražděním, a v některých případech také mučením... Film pojednává o následcích eugeniky, slepé víry v autoritu i kladení „zdraví národa“ nad dobro jednotlivce, jenž se některým německým lékařům stalo novou Hippokratovou přísahou. Pojednává také o „malých lidech“ z Čech, kteří se z touhy vyhnout se frontě a zabezpečit si snadný výdělek stali experty na likvidaci svých bližních.