Pád domu Usherů (1928)

Po úchvatnom začiatku to síce dejovo trochu zabrzdí (a už sa späť nerozbehne), i tak sa ale jedná o krásny masterpiece. Pri nemých filmoch si vždy predstavujem, jak sú všetci tí ľudia už dávno mŕtvi (a miesta zmenené), a tu úplne vidím predobrazy množstva slávnych diel. Minimálne Andrej Tarkovskij musel mať ten film hodne rád.

Umělecký horror Jeana Epsteina má jednoduchý příběh o muži, který svou posedlostí zahubil svou manželku, aby se ve finále za elektrické noci vrátila z hrobu. Co je ale podstatnější, je neuvěřitelná kompozice záběrů, kdy téměř cítíte chlad, vánek, chvění a slyšíte zvuky, i když je snímek němý. Ta imaginativní složka je opravdu neuvěřitelná, až hororová.

Už tradične okrúhle 7.800 hodnotenie na databáze pripadlo unikátnemu filmu. Voľba tentokrát padla na spracovanie poviedky Edgara Alana Poea Zánik domu Usherovcov.Dielo ani po mnohých rokoch nestratilo na svojom pôvabe a je vzhľadom na rok vzniku unikátne najmä vďaka prepracovaným detailným záberom, chcelo by to lepší hudobný doprovod a páriace sa žaby na mňa takisto pôsobili mierne rušivo.V každom prípade to však bola dobrá voľba.

Předlohu E.A. Poea jsem četl (už je tomu sice dávno), ale dodnes si pamatuji, jak mě okouzlila ponurá atmosféra samotného příběhu, děsivě vyobrazené sídlo i duševní rozpoložení samotného Ushera. Takže jsem strašně toužil vidět i nějaké to filmové zpracování. Mou chybou však bylo, že mi do rukou jako první padla Cormanova verze z roku 1960, která se mi mimochodem moc nelíbila (dal jsem jí jen 45%). Na můj vkus si jí až moc poupravil k obrazu svému, docela jsem se u ní nudil a ani herecké výkony nebyli nějak zvlášť oslnivé. Poté jsem to riskl s krátkometrážním kouskem Jana Švankmajera a tady jsem byl naopak velmi mile překvapený. Následně jsem udělal fatální chybu s přihřátou verzí Davida DeCoteau, od kterého jsem do té doby viděl snad jen Mistra loutkaře. No a mé nadšení pro téma Usher opadlo.

Nyní jsem se však konečně dostal k tomuto „polo-němému“ francouzskému klenotu, který zcela předčil veškerá má očekávání. Jean Epstein tomu vtiskl nezapomenutelný nádech – ponurou a skvěle gradující atmosféru, která mě naprosto pohltila a já konečně pocítil ten samý pocit, jaký jsem měl kdysi při čtení. Obrovský podíl na tom měl bez diskuze nezaměnitelný způsob natáčení, mistrně stupňující se napětí a především samotné prostředí. Nejen ona ponurá krajina okolo panství ponořená do husté mlhy, ale i vnitřek domu Usherů. Neustálé poryvy větrů, plápolající svícny, poletující stránky knih, děsivé grimasy většiny herců a zneklidňující zvukový (hudební) doprovod – to vše mi asi navždy utkví v paměti. 80%

Ako dokonale by filmu sadlo expresionistické pojatie. Sú tu len náznaky. Krátka poviedka by tým získala na sile ( viď expresionistické horory točené niekoľko rokov pred tým ). Nešlo by len o snovú poetiku, ale o nočnú moru geniálne nasvietenú a nasnímanú ( viď NOSFERATU ). Takže radšej gothic verziu od Cormana ( 1960 ).