Ex offo (1998)

I na základě oficiálního textu distributora jsem trochu očekával precizní soudničku, ale rychle jsem si uvědomil, že na prostoru televizní inscenace se příliš nešlo pouštět do větších akcí a autoři se spíš soustředili na morální dilema dr. Reslera. Viktor Preiss se pak snad pro role mužů s vysokým morálním kreditem narodil. Jeho dr. Resler navíc nepůsobí jako panák, symbol či mýtus z učebnic, ale jako skutečný člověk a  všechny nás nejen motivuje, ale samozřejmě i zahanbuje. Nechceme-li se stát těmi, které soudíme za jejich zločiny, musíme jim za všech okolností přiznat právo na spravedlivý proces. Tak to bylo, je a bude. Nicméně jsem dalek odsudků těch, co v bolesti, hanbě či z pouhého strachu křičí: Pověste ho vejš!  I to k nám vždycky patřilo, patří a patřit bude.  Rozum a cit. Důležitá pětka.

"Já kdybych ho měl léčit, tak jenom proto abych si to dobře užil, až ho budou věšet!"Je krátko po vojne, bývalý najmocnejší muž Protektorátu je Američanmi vydaný do Československa, kde mu má byť na súde všetko spočítané. Súd ma prebehnúť pokiaľ možno civilizovane a tak nie je advokát, ktorého mu pridelili a ktorý svoju prácu berie vážne, príliš sympatický väčšine národa naladenej na lynčovanie. Zo súdu v tomto filme veľa neuvidíme, väčšina deja je venovaná Viktorovi Preissovi, ktorý v hlavnej roli obhájcu obhajuje svoje aktivity a pohnútky pred sebou aj ostatnými. Veľmi dobrá konverzačná dráma, plná vynikajúcich hercov a atmosféry pohnutej doby.

No páni, tahle část dějin se ke mně ještě nedostala. K.H. Frank a pan právník Resler jsou dvě velká jména a zcela chápu, že se o nich dnes točí film. Byla ta těžká doba, člověk přemýšlí jak by se v určitých situacích zachoval. Každopádně se mi líbí jak se filmový svět mění. Můžeme zde pozorovat dění kolem výběru obhájce, ale možná to nejdůležitější, což je samotný proces, je zde zcela vypuštěn. Když si vybavím novodobý film Chicagský tribunál, tak pozoruji, že tam je to úplně naopak. Myslím, že pokud by se dělal životopisný film o Frankovi, tak by to byla bomba, zejména by mě zajímala přímo advokacie člověka, jenž hájí práva zločince, jenž podobnou laskavost druhým nedopřál.

Dokonale shrnuje celý morální a etický problém výkonu advokacie na jednom z nejslavnějších procesů Československa. I dnes jsou ale odsuzováni advokáti například proto, že zastupují sériové vrahy a pod. Ovšem principiálně je toto chování advokátů zcela správné. Jedná se totiž o jejich povolání, do kterého vstupovali již s vědomím toho, že situace, kdy budou muset obhajovat někoho takového zcela nepochybně přijde a oni ji budou muset čelit. Ale podstatou je myšlenka, která zazněla i ve filmu. I ta největší svině na světě má právo na to, aby ji někdo obhajoval a aby tak činil podle profesního kodexu musí to dělat poctivě a na 100%. Komu se to nelíbí, nechť se pokusí o změnu právního systému. Ale nedělejme tu chybu, že tyto osoby odsoudíme. Naopak. Mají můj osobní obdiv. Umí být naprosto profesionální a zároveň si své jednání obhájit před sebou samým.

Při práci na zahradě jsem si dal intelektuální úkol: podívat se na nějaký český film z posledních 40 let způsobem od začátku do konce. Pak jsem si vybral film: kratší, slibující decentnost, přehlednost až průhlednost, bez kouzel a magie, nikoli ze života mladistvých či potřebných, hysterek či úchylů. Žádnou komedii s pikantními narážkami na četníky, bolševiky a Sovětský svaz. A teď se zdá, že jsem zvolil dobře, a že postupuji do dalšího kola, tj. podívám se (časem) ještě na nějaký jiný český film posledních let.