Evangelium podle Brabence (2014)

Natočit dokumentární film založený na rozhovorech bez použití jediného souvislého dialogu, tomu říkám umčo. // I když se odpoutám od toho, že paní novinářka Renata Kalenská je značně nesympatickou osobou (ba co víc, působila na mě vyloženě jako trubka, byť trubka oceněná Cenou Ferdinanda Peroutky), její podsouvání toho, co má Brabenec říkat, nerespektování jeho projevů, že o tom se bavit nechce nebo že k tomu nemá co říct (což bylo natolik zjevné, že i totální neznalec řeči lidského těla by věděl, kdy má držet hubu, pokud si dotazovaného alespoň trochu váží), to už jí odpustit nemůžu. // Vyvrcholením celého filmu, kdy ho i přes jeho protesty (ani její kozy na něj nezabraly) přece jen dostala na onen pomyslný vrchol, který měl posloužit jako symbolicé pódium s výhledem na věznici ve Valdicích, byla "otevřená zpověď" paní novinářky, kterou onen dokument o to víc zdegradovala (o koho tam vlastně šlo?), snad proto se celé dění pojmenovalo jako Evangelium, ona snad čekala rozhřešení či co... Na což ovšem Brabenec zareagoval tak, jak se na underground "pronásledovaný" filmaři s poněkud bulvárním přístupem sluší a patří: Brabenec drtí plechovku piva a říká "Líbí se mi ten zvuk." Prostě k věci. // Zpočátku jsem měla dojem, že se přede mnou otevírá jeden z nejintimnějších dokumentů, který je možné v současné produkci najít, ale záhy se tahle idea rozplynula v čemsi, co víc než dokument připomínalo reality show. Nikdy víc.

Ak je filmovo portrétovaná osobnosť formátu Vratislava Brabenca - saxofonistu, speváka, skladateľa, básnika, záhradníka a premýšľavého glosátora života navôkol - tak nevadí ani hodina a pol zostrihov z improvizovaných rozhovorov. Či už pri panákoch na neútulných lavičkách pri pumpe v daždi alebo pri výstupe ku kaplnke. Ten pripomína skôr výstup na Gerlach. Vráťa má totiž kľavé nohy. "Jen vrány nad hlavou ctí Tvou mysl bolavou." zaznelo hlavou pri záberoch tisícov havranov na nebi. Pán Vráťa rád prírodu, rozumie jej reči. Nepotrebuje o tom niekoho presviedčať. Nejaká pani chce aby jej ako záhradník posúdil záhradu. VB jej rezignovane odpovedá. Pri všetkej úcte k pani, empatie nemá ani za hrsť. Vidí starca vytraseného ako marsku, čo túži po oddychu, pivu, cíge a furt domŕza: "A Vráťo, co řekneš na tohle? A na tendlecten keř?". Namiesto aby ho uhostila, dala zasúložiť a medzi číslami by sa spýtala pár otázok o záhrade. Reportérke odpovede nestačia. Hoci je tvorkyňa mnohých rozhovorov, nepostačujú jej máloslovné odpovede. Vráťa je prechlastaný, s opileckou vyrážkou na nose a schátralým výrazom. Pije, lebo musí. Reportérka deklamuje, že mu nedá, ale je ochotná ukázať mu prsia. Tak fajn. Aspoň něco. Vitajte v Česku. Andrgrandoví umelci vo všeobecnosti, s rozcuchanou dekou na hlave a patinou zarasteného pívo-víno-startky vandráka tam často zvodne - aurou rebela - pôsobia eroticky na nežnejšie pohlavie. Poznámka: Aj známy internetový "guru" Ross Hedviček zaradil Vratislava Brabenca medzi českú intelektuálnu elitu.

FIlmařsky nijak zvlášť hodnotný dokument, kterému se ale daří vykreslit portrét Vratislava Brabence i v momentech, kdy se zdánlivě nic zvláštního neděje (pěstování rostlin). Čtvrtou hvezdičku přidávám za mentální svět samotného protaganisty a dokument doporučuji všem, kteří se chtějí s touto osobností lépe obeznámit. (KVIFF 50)

Je Brabence fajn vidět, ale moc se tam člověk nedozví. Je to jen o náladě.

Mám rád Plastiky, jejich hudbu a poezii a celý ten příběh kolem, který je pro mě pořád inspirativní, ale díky paní Kalenské a jejímu bulvárnímu přístupu jsem u tohoto dokumentu bezmála fyzicky trpěl.