Pátrání po Sugar Manovi (2012)

Ten příběh je fakticky neskutečný. Musel jsem si Rodrigueze najít na Wiki i na YouTube, jelikož jsem jednak nechtěl věřit, a taky zpracování dokumentu mi přišlo trošku matoucí: z Detroitu se skákalo do JARu, kde měl velký úspěch, ale nevěděl o něm (!!!); v Americe prý po něm neštěk pes, ale lidi (na ulici v Detroitu) ho milovali a chodili si k němu pro "trochu cukru" (viz Sugar Man)... no nevím, šlo-li to natočit méně zmatečně, anebo jsem prostě jenom natvrdlý, každopádně byl Sixto Rodriguez, za mě, velký sympaťák (pro někoho možná blbec), kterého, jak se zdá, sláva v podstatě nezajímala a který se celý život živil jako nekvalifikovaný dělník. - - - P.S. Někdo tady psal, že to byl zpěvák jednoho hitu (Sugar Man), což samozřejmě není pravda!! Stačí si ho najít na YouTube.

Voči obsahu tohto dokumentu som bol pomerne dlhú dobu trochu skeptický, pretože ma vôbec nelákala ani jeho údajná (a dovtedy podľa môjho názoru trochu skreslená) nadhodnota vznikajúca vzhľadom na jeho pridružené ocenenia, kde však nebyť týchto, asi by som oň ani nezakopol. A o veľa som prichádzal. Daný hudobný žáner a rovnako ani danú tému v rámci povrchného hľadiska netreba vôbec považovať za smerodajné aspekty pri voľbe rozšíriť si vlastné obzory, kde tieto totiž vo výsledku, pokiaľ človek ani nemá záujem si ich prehlbovať, spôsobia, že zostane dokumentom úplne rozčarovaný. Teda mal by. Dokument má totiž obrovskú charizmu a miestami akoby až nádych rozprávkovej reality. Z danej osoby vyžaruje neskutočná pokora a skromnosť – aspekty, ktoré sa výrazne pričiňujú o to, že jeho bezbranné nastavenie chápeme aj bez toho, aby nám musel povedať niečo rozsiahle. Preto nás jeho príbeh o to väčšmi vie zasiahnuť a jeho následný obrat o to väčšmi potešiť, pričom zároveň o to väčšmi zaraziť. P.Clarence Avantto však s objasňovaním toho, kde končili financie, ktoré mu jednoznačne nepatrili, naozaj zabil, keď vypotil rozčúlenú frázu„koho zaujíma nejaká zmluva, ktorú som podpísal v 70. roku“(a tiež inými typu„načo sa staráte do peňazí, keď máte riešiť jeho osobu“). Piesne výborné.

Pozoruhodný oskarový dokument, u kterého si člověk dlouho není jist, zda se nejedná o dokonalou fikci. Pátrání po kdysi legendárním hudebníkovi jménem Rodriguez, který se proslavil jen a pouze v Jihoafrické republice, a který už má být dávno po smrti sebevraždou, kterou spáchal přímo na pódiu, připomíná pátrání po jiném (českém) legendárním velikánovi, jehož hudební kariéra také není dosud zcela prozkoumána. Divák je tedy podvědomě připraven na to, že někde v koutě bude ležet Rodriguezova kytara, podobně jako trepky Járy Cimrmana. Světe div se, o žádnou fikci se nejedná! Sugar Man alias Rodriguez byl skutečný (a talentovaný) muzikant, s tvorbou ne nepodobnou skladbám celosvětově proslulého Roberta Allena Zimmermana,  jen elementálové mu v té době jaksi nebyli nakloněni. Bylo by škoda, aby toto jméno upadlo v zapomnění, což se tedy už nestane – a za to patří tvůrcům dokumentu velký dík!

Na Pátrání po Sugar Manovi jsem se docela těšil a pak jsem se docela nudil přestože má pouhých 86 minut.
Tento snímek je natočený ve stylu bulvár hledá senzaci tam kde není. Takové dokumenty nemusím.
Sixto Rodriguez má moje sympatie protože je to správný skromný chlapík. Ale se svýma písničkama neuspěl a ani se nedivím za mě taky nic moc. Přesto se stal v jedné zemi idolem pro bílé afrikánce v boji proti aparteidu. Takže mu právem patří můj obdiv, ale dokumentu ne.

Dokument jsem registroval už v době uvedení, ale nevědomky jsem se přidal k celému světu a jeho protagonistu dalších 12 let ignoroval. Nedávno jsem Rodrigueze objevil díky Spotify a teď mi hraje tak často, že mi snad zadře jablečný software… Píseň Crucify Your Mind je jedna z nejgeniálnějších kdy nahraných věcí, jejímu rytmu, údernému riffu a poetice ani Bob Dylan nestačí. A když jsem se teď konečně dopátral Sugar Mana, chtě nechtě jsem se pral se slzami a definitivně se přemluvil ke koupi gramofonu, který debutově poctím albem Cold Fact. Dokument není kdovíjaký a až moc zanechává opar tajemnosti, který titulní detektivové jdoucí po stopě prchlivé hudební legendy prorážejí. Zbývá mnoho věcí, o nichž se chceme dozvědět víc (ať už to, co se sakra dělo s penězi za alba prodaná v JAR, nebo o následcích provalené jihoafrické slávy). Skončí se formou sladké pohádky, ale přece je to rozprávka ve vší své nepravděpodobnosti naprosto uvěřitelná a soběstačná. Rodriguez vyformoval sebe i velkou část jedné po právu nespokojené jihoafrické generace svými písněmi, které nosí srdce na dlani. A když se s ním seznámíme v několika rozhovorech, archivních záběrech a upřímně nadšených výpovědích lidí, jimž jeho hudba změnila život, nic víc k tomu nepotřebujeme. Příběh malého, skromného a pracovitého muže, jehož v domovské zemi přehlížené dílo si žilo vlastním transatlantickým životem, je zkrátka krásný, trochu hořký a inspirativní. Nadčasová hudba si své fanoušky nakonec vždy najde, a když je její autor takhle přízemní (v tom nejlepším smyslu slova) frajer, její konzumace je rázem ještě sladší.