Amy (2015)

Biografické filmy jsou takové filmy pro drbny, co? Nebo nevím. Je mi nepříjemné, když je ve filmu až moc záběrů, kde osoba o které vypráví utíká před foťákem. 
Tohle si říkám a teď se tu dočítám, že víc než půlku tohohle díla tvoří materiál pořízený paparazzi. Achjo.
Ale nakonec ten film asi cením – Amy mám ráda a pomohl mi spojit to, co psala s tím, co se jí dělo. A zároveň nechává její energii a nadhled, aby převálcovaly ty výše vytknuté exploatační prvky.
Frankiemu Boylovi a ostatním vtipálkům nablít do nosu a nechat umřít. Pro Amy lásku.
„Jestli je ti to líto, nemůžeš.”

Poněkud tendenční dokument, skladbou nepřímo odsuzující bulvární upíry a evidentního hajzlíka, kterého Amy bezmezně milovala a pro něj i kvůli němu vlastně složila ty nejúžasnější skladby. Také nezapomínejme na tatínka - hamižného impresária. Nicméně, jen to zatím nejlepší dokument o Amy Winehouse, Užasná, nadčasová skladatelka a naprosto jedinečná zpěvačka s božským talentem, nadpozemským zpěvem a duší, která pamatuje věky. Zároveň, ale i stále křehká holka, která příživníky a příšerný tlak „slávy“ prostě neměla šanci zvládnout. A zpívat bolestné příběhy pořád znovu a znovu, na stále stadiónovatějších koncertech, kdy posluchači vlastně ani nechtějí nové věci... Její osud v mnohém připomíná Kurta Cobaina.    PS Dokument překvapuje vynikajícím zvukem a střihem. Velice potěšilo, že se Asif Kapadia zcela vyvaroval „mluvících hlav“ a celý film postavil na autentických záběrech, komentářích blízkých osob a skvělé hudbě.

Na tento dokument sa síce pozeralo dobre, ale celý ten vývoj situácie v živote mojej obľúbenej speváčky bol veľmi smutný a vieme, že na konci tragický. Do drog ju vlastne namočil priateľ, na ktorom bola závislá ako psík, neskôr bola neschopná bez neho čokoľvek urobiť. A bez drog vlastne tiež. "Čo cítiš Ty, chcem cítiť aj ja." Otec ju mal ako zlatú hus, ktorá mu znášala zlaté vajcia - prachy. Vedela fungovať aj bez alkoholu ale ako vravela, keď bola čistá, že bez alkoholu ju to nebaví. Nič iné ako tragický osud ju v podstate ani nemohlo čakať... Klub "27" a ona v ňom.

Zpěvačka s neoddiskutovatelným talentem, který se asi rodí možná jednou za mnoho let, lehce trhlá, originální a na nic si nehrající, ale také evidentně velice plachá, trochu netušící, co se sebou. Tedy krom toho, že prostě chce zpívat. Když takový člověk ještě nemá asi úplně idylické dětství, má problematické vztahy s rodinnými příslušníky, narazí na pár nesprávných lidí a na jednu velkou lásku, kterou prožívá s vášní ale i naivitou sobě vlastní a je pro ni ochoten udělat cokoli, do toho čím dál větší sláva, pozornost, o kterou vlastně nestojí, stane se nakonec to, co se stalo Amy. A spoustě lidí (i těm, kdo nejsou přímo její fanoušci, nemají rádi jazz) je to líto. Protože pokud mají alespoň nějaké hudební cítění, je jim jasné, že tahle žena prostě byla "něco" a je jí hrozná škoda. A zdá se, že ve všem tom "marastu" byla v jádru dobrý, "čistý" člověk, takže o to to mrzí více. Zároveň ten smutný osud spoustu lidí vlastně nepřekvapí. Vždyť nakonec i sama Amy si jej tak trochu předpověděla, když byla ještě mladá začínající zpěvačka, která prostě s radostí a nadšením tvořila, a říkala, že ona přece nechce být slavná, protože neví, jak by to zvládla. Možná si jen nepředstavovala, že to nezvládne až tak moc... Co se týče dokumentu jako takového, dokáže místy velmi dobře ukázat výjimečnost, zvláštní kouzlo, ale i křehkost a čím dál větší bolest a bezvýchodnost, které v sobě zpěvačka měla. Člověk si to, zejména v druhé půlce dokumentu, může poměrně intenzivně procítit také. Zajímavý mi přišel nápad s paralelním promítáním textů, které Amy zrovna zpívala. Proč jen tři hvězdy? Film mi připadal zbytečně dlouhý, některé pasáže by si zasloužily prostříhat, v některých částech mi připadal také trochu nepřehledný. A na to, jaká byla stopáž, bych asi také čekala, že se dozvíme o hlavní protagonistce trochu více (třeba z dětství, o její tvorbě atd.). I tak jsem ale ráda, že jsem se podívala, spousta věcí pro mě byla jako pro člověka, který Amy Winehouse nemá příliš nastudovanou, nových. A je pro mě vždycky obohacující a inspirativní trochu se skrze film přiblížit člověku, který je/byl tak obrovským talentem. I když to v tomto případě má trochu hořkou pachuť. 60 %.

Božská Amy. Padlý anděl, který chtěl žít, ale místo toho se ztratil v přežívání z mnoha důvodů. Silná osobnost, co na srdci, to na jazyku, co na srdci, to vepsala do textu, čistě, nevraživě, upřímně, andělsky a bez příkras. Milovnice hudebního stylu, který je dnes velmi zastaralým, neaktuálním, a přitom ho dokázala zvednout zpátky do výšin. Nechci zde dopodrobna komentovat a interpretovat dokument, to ať si každý udělá objektivně subjektivní obrázek sám. Jde o přístup. O to, co nám tato audiovizuální entita dala do života. Mně se moc na tomto dokumentu líbila jednak chronologičnost, a také silná výprava do nitra této dokonalé zpěvačky. Poslouchat jsem jí začal teprve před pár měsíci a hned mě absolutně nadchla, pohltila a silně ovlivnila. Její hlas, pohyby, názory, aura, entita, lidskost, bytostnost, vážnost, mrazivost, čistota a přirozenost, uchvátila - ach Bože!. Dokument sice zachycuje jakýsi její medailonek, ale ona sama nejlépe věděla, jak to všechno bylo, určitě se spíše klouže na povrchu, ale její nitro chápala jen sama ona. Otázka je, co si z tohoto dokumentu vememe my sami, a já si z toho vzal maximum, proto musím udělit plný počet. Jde o maximální komplexnost vnitřních příběhů, dialogů a monologů, které se mně během pozorování promítali hlavou. Ona Amy byla fakt silná osobnost. Uvědomovala si víc, než je pro obyčejnou lidskou entitu zdrávo. Vepsala vše na papír, do textu a melodie, a ulevila si.Rehab,Back in black,Stronger than me, to je jen ten nejobecnější výčet jejího vědomí i podvědomí. Já si prostě jen tak říkám po tom zhlédnutí a aktuálních pocitech, kdy si tak nějak po těžké insomnii a třinácti hodinách spánku, kdy jsem se zmohl jen na vytření podlahy domu, obědu a půl litra slivovice a uvědomění si toho, že jsem se vzbudil a probudil do čisté tmy, jaké vlastně vědomí je a jak funguje, a jak k němu musíme každý den přistupovat. Co je vlastně hybatelem našeho vědomí, co určuje náš každý okamžitý pohyb a k čemu jsme předurčeni? Amy mi zodpověděla na tolik otázek, a na tolik vážných situací, až dokonce mrazivých, že jí musím nazvat jako jednu z největších inspirací v mém aktuálních prachbídném životě čítajícím24 let. Dokument, který má čistě řemeslnický charakter, a chronologicky vypovídá o životě Amy takovém, jaký je médii znám, mi dal to, co jsem při dnešním dni potřeboval. Přitom do něj vidím mnohem hlouběji, silnějši a autentičtěji, a to je jeden z důvodů, proč musím plný počet udělit. Jo a abych byl objektivním recenzentem na zdejší platformě, tak to znovu jen shrnu a připomenu. Lze konstatovat, že na tomto hodnocení má velký vliv má láska k této zpěvačce, ale musím i sám kladně ohodnotit kvalitu tohoto dokumentu, který jde chronologicky, ne jak lehce zmateným dojmem jako dokument o mém jiném oblíbeném zpěváki, Lilu Peepovi. Tady to jde vše hezky chronologicky, přímočaře, a vysvětluje různé okolnosti. Možná mi lehounce chyběla spojitost rodinná, máma Amy je tak trochu upozaděna, a otec je možná trochu vykreslen jako chladný manažer, ale po pochopení reálných reálií k tomu nebylo zkrátka více co dodat. To ovšem ani trochu neubírá na celkové kvalitě tohoto silného dokumentu.  Všechno bylo za mě tak, jak má být, a já se ani na minutu nenudil, ba naopak, do dokumentu jsem se zažral a obča si i trochu zaslzel, tak jak se na chladnou, byť stále místy citlivou osobnost, sluší a patří. Takže abych to tak nějak jednodušše shrnul, kdyby pro mě byla Božská Amy jen normální známá zpěvačka, ke které bych neměl vztah, tak bych dal 4 hvězdičky, ale vzledem k tomu, jaký vztah jsem si k ní za tu dobu, co jí poslouchám, vybudoval, musím dát jasných 5,jelikož dokument je filmařsky zvládnutý na vysoké hodnotě, a pro mě, jakožto fanouška královny jazzu, má přidanou hodnotu! Amy, děkuji ti, ovlivnila jsi mě, změnila, zformovala, dala mi naději do lepších zítřků. byť zemřít tvým způsobem, by vůbec nebylo marné! Ne, že jsi byla, ale JSI, mou silnou inspirací, padlým andělem a mocnou entitou, která dokázala světu předat více než dost. Nejsi žádná zfetovaná vychlastaná troska, ale čistá a andělská duše, která dala do pohybu lidstvo od samotných kořenů, a dodala jsi naději těm, kteří jí potřebují, včetně mně! Děkuji. Jo, ayou are stronger than me...!But i say no, no noooooo!!!!Dostanu se jednou na úroveň Tebe, to ti z celého srdce slibuji! Žij v pokoji a blaze, tam, kde nyní jsi, ti je určitě nejlépe.