Elementární částice (2006)

Jsem vášnivý čtenář Michela Houellebecqa, za mě se jedná o nejlepšího spisovatele, jakého jsem kdy četl, mám od něj načteno vše, co u nás kdy vyšlo. Jeho vizionářství je nezpochybnitelné, krásně zlé, odporné a kontroverzní (snad proto, že má pravdu a míří na citlivá místa), jeho schopnosti pozorovatele obdivuhodné a přesné do puntíku. Věřím, že v drtivé většině věcí, o nichž píše, se (bohužel) neplete. Ať už píše o úpadku Západu, hypersexualitě, jež nás udržuje v neustálém chtění, přílišném individualismu nebo islámu. Ve všem má pravdu. A Elementární částice není výjimkou, je to příběh nepříliš vzdálený skutečnému obrazu naší společnosti. (Netřeba říkat, že předloha byla mnohokrát lepší jak filmová adaptace.) Ovšem i já, jakožto skalní fanoušek M. H. musím uznat, že adaptace byla více než zdařilá. Ač 99,9% filozofických úvah a myšlenek bylo vypuštěno, takže zbyly jen senzacechtivé pasáže plné perverze a sexu, považoval bych adaptaci za povedenou už jen z principu, že převést M. H. na filmové plátno je nadlidský úkol. Ve filmové podobě se tedy nejedná tolik o úpadek Západu napříč dekádami, jako spíše o tragický příběh nenaplněné lásky v moderní společnosti. A ta nemožnost lásky tu byla zdrcující, až jsem měl na krajíčku (scéna na swingers party). A mně se to líbilo a jsem pro. Myslím si, že i přes jistou strohost film může přilákat diváky k četbě předlohy, a určitě je mile překvapí, kolik toho v sobě kniha obsahuje (krom filozofických úvah a postřehů např. dětství obou představitelů či rozvětvenost dějové linky Michela s klonováním lidí).Vyhodnocení:Kéž by těch adaptací bylo víc!

Takže asi takto. Ak je niekto lenivý čítať, ale zaujíma ho súčasná literatúra a chcel by si ju doplniť iba z filmových adaptácií, tak z Roehlerových ELEMENTÁRNYCH ČASTÍC sa o Houellebecqovej fenomenálne kontroverznej knihe mnoho nedozvie. Pochytí akú-takú dejovú líniu, ktorá ale u Houellebecqa nie je tak podstatná ako všetko to ostatné, čo je na ňu nabalené (komentár k dobe) alebo z čoho vychádza (autorových idejí a názorov). Vôbec nepochopí, v čom je vlastne knižná predloha taká výnimočná. Mich(a)elova línia, ktorá celú knihu rámcuje (a je zásadná dokonca pre osud celého ľudstva) vo filme nedáva zmysel, celé to vedecké prepletenie príbehu, intelektuálne vzrušujúce úvahy aj provokatívne utopické vyústenie do nahradenia dobrovoľne odumierajúceho ľudstva novým, pokročilejším druhom bez sexuality, sú odstrihnuté, ignorované, nevyužité. Brunova línia je na tom omnoho lepšie - jednak vďaka jej veľmi primitívne ľudskému rozmeru, druhak vďaka jeho hereckému predstaviteľovi. Moritz Bleibtreu je vynikajúci, veľmi subtílny herec, ale na túto rolu je proste príliš... - pekný. Tá jeho atletická postava a fešná vizáž napriek všetkému hereckému nasadeniu vôbec nejdú dohromady s predstavou obézneho nepekného nešťastníka, ktorému to celý život absolútne nejde so ženami, zničeného liekmi a chľastom... Aj keby som neodmietal film podľa Houllebecqa, ktorý nie je skrz-naskrz obscénny, hnusný, depresívny, kontroverzný a k tomu mnohoúrovňový a intelektuálne podnetný, nemôžem súhlasiť s tým, že napokon vlastne zásadne mení vyznenie toho románu. Ak chcem meniť základné vyznenie a zmysel nejakého románu, tak ho proste nemám sfilmovávať! Namiesto zaujímavej adaptácie vznikla iba taká vykastrovaná dráma o sexuálnej frustrácií a odcudzení súčasného človeka, ktorá to iba konštatuje, decentne zobrazuje a napokon dochádza do dosť lacného záveru. Posolstvo filmu, že sa máme otvoriť citom a nebáť sa prejaviť svoju náklonnosť a to nás spasí, (alebo zatratí, ak to nedokážeme), je fajn a plne sa s ním stotožňujem, ale jednoducho to nie sú HOUELLEBECQOVE Elementárne častice. Tento film skrátka neprináša skoro nič z toho, čo z predlohy a jej autora urobilo cez noc európsky literárny fenomén.

Nemám úplne rád Houellbecqua. Že napísal anti-islámsku knihu je mi u prdele, beztak som ju nečítal, ale čítal som Elementárne častice. A bolo to zvláštnym spôsobom pseudointelektuálne a okato nasilu nekorektné. Rasistické názory jednej z hlavných postáv nemyslím, to bola proste postava. A na posudzovanie filozofických úvah sa v téme necítim dostatočne erudovaný. Ale vadí mi tá póza. Je neuveriteľne úbohé, urážať nielen ženy, ale ženskosť ako takú  (existuje na svete niečo lepšie?). Toto totiž nerobili postavy, robil to rozprávač. Že Houellbecq napísal charakteey, ktoré onanujú na vlastnej matke, to je jedna vec, ale, ty vole, prečo musel predávať posolstvo? Jediný záver, ktorý z toho možno vyvodiť, je, že autor je kokot. A ja neviem, na tak nesympatickú predlohu je to vlastne docela dobrý film. Možno len Bleibetreuova postava vyznela opačne ako v knihe. Nie som nespokojný. Rozhodne na mňa film pôsobil triezvejšie, ako kniha. Aj keď stále nechápem myšlienku. PS: Dobrý casting. Pss: Skvelý výkon Franka Potente.

Z toho jediného díla od Houellebecqa, které jsem četl (Serotonin) mi přišlo, že umí krásně pracovat s jazykem. Že ta kniha, popisy a dialogy v ní jsou něčím více. Opravdové umělecké dílo. U filmové adaptace Elementární částice jsem tento pocit postrádal. Celé mi to přišlo takové obyčejné, jako trochu odfláknuté. Jediné, co vím je, že tu knižní předlohu si musím dát na wishlistu hodně vysoko, abych si to brzo přečetl.

Psychologické drama režiséra Roehlera nezapře solidní základ, který mu poskytla literární předloha: příběh dvou povahově odlišných bratrů, kteří se pokoušejí vyrovnat s traumatem z dětství, tak povyšuje na morálně znepokojivou úvahu o podobě a smyslu lidského snažení., jíž dominuje Bleibtreu v roli Bruna. Přesto výsledek vyznívá trochu chladně a tezovitě. (Alena Prokopová, Ci 05/2008)