Prameny života (2013)

Druhá světová válka skončila a mnozí zklamaní vojáci wehrmachtu se vracejí zpět do své vlasti. Mezi nimi je i Erich, kterému to trvalo bezmála čtyři roky než se dobelhal ze sovětského lágru až do svého milovaného Reichu za který bojoval doslova o svoje zuby a nehty. Musíme si uvědomit, že v té době nebyly žádné GPSky nebo chytré telefony, takže orientace v terénu veškerá žádná a proto to tomuhle mantákovi fakt trvalo bezmála čtyři roky, protože to asi vzal přes Rumunsko, Bulharsko a další vyspělé státy tehdejšího světa. A já pomalu začínám chápat, proč ten knírkatej pán prohrál bitvu svého života s touto skvadrou orientačních analfabetů, kteří se asi ztratí i doma ve své kuchyni. Když už se náš smradlavý skoro dědek doplazí před svůj dům, tak zjistí, že cestou někde ztratil své zuby a vlasů má taktéž poskrovnu. Ale větší šok je pro něj ten, že na něj nečeká žádnej uvítací výbor, ba právě naopak vidí, že místo dvou potomků má potomky tři a že jeho žena se stačila přeorientovat z plodné samice na prvotřídní ližpičku s jazykem dlouhým jakoGene Simmonsz legendární kapely Kiss. Místo sebelítosti se dá dohromady a doslova se vetře do své původní rodiny a začne si plnit svůj sen tím, že otevře továrnu se zahradními trpaslíky a kapitalistický sen může konečně začít. Tak to jsem popsal asi první dvacetiminutovku tohoto tříhodinového maratonu u kterého jsem se fakt nenudil a který nás nechá kouknout za oponu rodinných zvratů této rodiny po dobu tří generací. Tvůrci nám nevnucují žádné politické pravdy jako to můžeme vidět u našich trapných filmů jako je například filmBáječná léta pod psa, ale fakt se soustředí jen na naše hrdiny a na jejich radosti a strasti v průběhu takřka poloviny minulého století. Je to zábavné, dojemné, ale hlavně je to trochu jiné než ty americké snímky podobného typu a to hlavně v tom, že se autoři nesnaží za každou cenu divákům vnutit situační humor a necpou tam žádnou propagandu taktéž za každou cenu, prostě to nechají běžet tak, jak to je a bez nějaké srdcervoucí zápletky se dostaneme ke konci s naplněním vnitřního uspokojení a se sluncem v duši na sklonku dne. Takže tento snímek vřele nedoporučuji všem přátelům americké bukvičácké propagandy a taktéž všem přátelům národnostních menšin, protože tento film je čistočistě německá záležitost a kromě prvotní minely s lesbickou manželkou zde nevidíme scény na které jsme zvyklí z amerických homofilmů posledních dob. Pro všechny fanoušky evropského filmu, zejména toho německého je tento film povinnost a já dávám bez žádných skrupulí čistokrevných a zasloužených 100%.

Zvláštny film bez nejakej super silnej nosnej dejovej konštrukcie, no napriek tomu skoro tri hodiny zbehnú ako voda, lebo tie osudy chcete proste sledovať. Nemecké dejiny v druhej tretine 20. storočia boli veľmi turbulentné a zasahovali do životov bežných ľudí viac než tomu je dnes. A to sa odráža na zaujímavosti životných situácii. Malá a nenápadná sonda do doby.

„Pramene života“ je filmom režiséra Oskara Roehlera (1959), ktorý ho natočil podľa svojej spisovateľskej prvotiny románu Pôvod (Herkunft) z roku 2011. Film začína príchodom jeho deda po 2. svetovej vojne zo sovietskeho zajatia v roku 1949, kedy boli prvé amnestie pre radových zajatých vojakov Wehrmachtu Sovietskou armádou. Vracia sa späť do svojho domova v Bavorsku ale film sa neodvíja históriou a spomienkami na zajatecké tábory, ale práve naopak ide vpred do ďalekej budúcnosti. Aj z toho dôvodu má tento film podtitul nemecká história rodiny. Spisovateľ ale aj režisér v jednej osobe sa celý svoj život vysporiadava so svojou minulosťou. Pre mňa osobne tento film bol sklamaním a omnoho lepším bol jeho film z roku 2010 Žid Süss - Film bez svedomia. Aj keď v Nemecku bol prijatý s veľkým rešpektom.

není to špatný film, jeho kladem je, že i přes hodně dlouhou stopáž, dokáže udržet pozornost a nenudí, pořád se děje něco zajímavého. Záporem jsou některé momenty, hlavně v první polovině, kdy film působí útržkovitě a nesourodě. Vadí mi taky nevěrohodnost v charakterových posunech některých postav, protože to nejsou ani tak posuny jako spíše přemety. Docela hloupý je závěr, na internát nejsou peníze, ale dovolená v Itálii - žádný problém, možná by nebylo marné trochu zapracovat na logice scénáře, než se začne točit. Jinak je zajímavé je, že se tu těžko hledá vysloveně kladná postava, až na čestné výjimky jsou to buď chvíli hajzlové a chvíli andílci a nebo jsou to hovada po celou dobu. Proti mému očekávání se v osudech rodiny politika nakonec odráží minimálně, drtivá většina děje s ní nikterak nesouvisí. Vcelku zajímavý a působivý snímek, který má ovšem své mouchy.

Dost mě odrazovala délka filmu, ale nakonec jsem byl více, než jen překvapen Prameny života totiž někdy zvláštně a jindy naprosto přirozeně, vypráví příběh jedné rodiny a představuje nám ji v rámci tří generací. Tedy děda, táta a syn s tím, že vše rozjíždí po konci druhé světové války. I díky tomu se mi hrozně líbilo, že film se nebál představit nálady tehdejších dob tak, jak to prostě bylo s tím, že se dočkáte i některých ne zrovna příjemných postav, co pořád nepochopili, že Hitler byl zrůda. To, že film měl pár slabých momentů neřeším. Pořád mě na ty tři hodiny dokázal zaměstnat svým objemným příběhem tak, že na něj pravděpodobně nikdy nezapomenu. Je to taková totální výpověď tehdejší doby formou jedné obyčejně neobyčejné rodiny.