Elba stopami císaře (1997)

Návštěva jednoho z nejkrásnějších ostrovů Středozemního moře.
Podle prastaré legendy vystoupila tyrrhenská Venuše z pěny mořských vln. Perla, která ji zdobila, se roztříštila a její drahocenné střepiny dopadly právě tam, kde se později vynořily ostrovy Elba, Gorgona, Capraia a další. Tak začíná stará báj o jednom z nejkrásnějších ostrovů Středozemního moře. Říkalo se mu také Aethalia - Jiskra - podle ohně v tavících pecích, ve kterých již 900 let př. n. l. dovedli vyrobit železo Etruskové. Po nich přišli Řekové, Feničané, Římané, piráti Saracéni, Španělé, Angličané, Pisánci, Francouzi. Právě proto, že ostrov v té době již krátce vlastnila Francie, sem 3. května 1814 v šest hodin večer připlul poražený císař Napoleon Bonaparte. Přistál v rejdě Porto Ferraio, což znamená Železný přístav. Na Elbě strávil necelý rok, velmi si ostrov oblíbil, věnoval se zde všemu, co jen stihl, navštívila ho zde jeho polská milenka, hraběnka Maria Walewska. Ale protože byl mužem činu a měl v sobě energii hráče, který se předem nikdy nevzdává, v noci 26. února 1815 vyplul znovu na moře. Vstříc sto dním císařství a bitvě u Waterloo. Krásný ostrov Elba, navždy poznamenaný jeho jménem, zůstal pro něj jen pouhou epizodou gigantické kariéry.