Ptačí svět (2001)

Čtvero pelikánů přelétlo dům, veslujíc omšelými perutěmi nad dvorkem; a já viděl, jak těžkopádnost chválí myšlenku síly. Zvednuvší se vichr mořských racků je následoval - štíhlé jachty živlu, přirozené výhonky oblohy; žádný div, když se lehká křídla vznesou nad moře; těžká hmotnost tamtěch se lopotí  a je mocná a křídla odraná dávnými bouřemi pamatují šišku spadlou z nejstarší borovice i posuny pevnin, dny dinosaurů, vznik nových mořských hladin. Všesvětový duch udržuje staré spolu s novým, zhola nic nepodlehlo zkáze. Tu je život nikoliv našich časů. Těžkopádná těla jsou všesvětovému duchu stejně krásná jako půvab koní. Nic ho neunavilo, pozoruje letadla, jako pozoruje pelikány.(Robinson Jeffers -Pelikáni/Básně z Jestřábí věže, v překladu Kamila Bednáře, 1964)

"[...] člověk, který tuší ráje a propasti lidství, by neměl žít ve světě, v němž panuje zdravý obecný rozum, demokracie a měšťácká výchova. Žije v něm jen ze zbabělosti, a když ho jeho rozměry tísní, když ho jeho těsná měšťácká jizba začne příliš svírat, pak to svaluje na ,vlka‘ a nechce vědět, že ten vlk bývá i jeho nejlepší částí. Všemu divokému v sobě říká vlk a pociťuje to jako zlo a nebezpečí a strašidlo pro měšťáky – ale on, který se domnívá, že je umělcem a že má jemné smysly, nedokáže postřehnout, že kromě vlka, za vlkem, v něm žiije ještě leccos jiného, že není všechno vlk, co kouše, že v něm jsou ještě liška, drak, tygr, opice i rajští ptáci." (Hermann Hesse)

Můžete vidět neuvěřitelné záběry částí Zeměkoule z ptačí perspektivy, které neustále vyvolávaly otázku v jaké výšce vlastně lítají. Takový záběr Grónska, Islandu a části Evropy se nezapomíná. Většinu ptáků se dalo poznat, žijí i u nás. I si divák spoustu informací zopakuje nebo se dozví. Např. to, že i když nikdy cestu nepodnikly, protože se zrovna vylíhly, jsou schopni uletět poprvé správně tisíce kilometrů.

Oproti meditativně-filosofujícím dokumentárním veledílům jako Baraka nebo Powaqqatsi je Ptačí svět sice monotematický a jeho "děj" ve mně nevzbuzuje tak existenciálně silné pocity, ale některé jeho záběry jsou natolik dechberoucí a jeho hudba tak podmanivá, že musím pálit všemi pěti, nedá se svítit. 90%.

Je neuvěřitelné, co za zázraky dokáže příroda vytvořit. Nejvíce jsem obdivovala výdrž těch malých tělíček, která zvládají stovky až tisíce km přeletů během pár týdnů. Navíc se často vracejí na stejná místa, takže mají naprogramovanou GPS navigaci v mozku. Filmařské zpracování úžasné, výborná spolupráce, přímo kaskadérské kousky za kamerou. K tomu příjemná hudba. Opravdový zážitek, doporučuji na velkém plátně.