Ônibus 174 (2002)

Prakticky až na pár detailov podobný prípad ako "Gladbeck" z Nemecka, akurát žeskupinku retardov"nahradil"dofetovaný asociál, pričom v samotnom dokumente dostávajú priestor aj ľudia z jeho okolia, ktorí samozrejme, stoja na jeho strane.Proste:"Bol to dobrý chlapec, ktorý nikdy nič neukradol, no bohužiaľ, mal v sebe veľa kokaínu a bol vystrašený". Normálne anjel s hnilými zubami. Čiže tvorcovia sa snažia dať priestor všetkým stranám, čo je rozhodne plus a dôkaz veškerej snahy o objektivitu. Čo sa týka dokumentu, materiálovo je dobre vyskladaný. Autentické zábery z priebehu udalosti sa miešajú s výpoveďami svedkov "z prvej ruky" či preživšími, čiže čo sa tohto týka, vytknúť sa nedá absolútne nič a tak sa jediným, (asi) čiastočným mínusom stáva jeho forma spracovania, akoby bez snahy o dramatizáciu, keďže až na záverečnú tretinu samotný snímok pôsobí akosi monotónne. Postupná gradácia priebehu samotnej udalosti, zachytenej na kameru, však v závere po emocionálnej stránke zabezpečí všetko, čím má takýto"True Crime"dokument prakticky disponovať a už ho divák tak nejak len dopozerá so zatajeným dychom.Medzi 4-päť.

Pred štyrmi rokmi som mal mierny problém s usporiadaním olympijských hier v Číne kvôli porušovaniu ľudských práv. Olympiádu v Riu ale asi po tomto intenzívnom zážitku budem musieť bojkotovať. Jedine, že by som sa tam išiel tesne pred tým pozrieť a pýtal sa miestnych (navštívil by som aj väzenia), čo sa za 14 rokov zmenilo. Predpokladám, že by ma reakcie sklamali. Režiséri okrem silnej témy ukazujú talent aj pre gradáciu deja a za celých 150 minút som sa ani chvíľku nenudil. Veľmi obsiahly dokument, ktorý na základnú kostru, únosu jedného autobusu, nabaluje na seba mnoho sociálnych témat obrovskej megapoly.

Slabou strankou tohto dokumentu je jeho dlzka. Kludne sa to dalo skratit aj o polovicu, mozno by to miestami neschadzalo do nudy a nestratilo by to tu spravnu davku napatia. Dozvedela som sa mnozstvo zaujimavych faktov o brazilskej policii, vazeniach ci detoch zijucich na ulici. Je to velmi zaujimava mozaika osudov, ktora sa toci okolo krvavej unosu autobusu 174.

Bus 174, jak již název napovídá, rozebírá událost kolem únosu Brazilského autobusu, avšak popis této mocné historky není cílem dokumentu, nýbrž mnohem více slouží jako prostředek pro vykreslení nefungující situace v ulicích Ria, potažmo celé Brazílie. Miliony (sedm) dětí nemají domov, rabují ulice, žebrají, okrádají - otravují společnost. Jsou jako neviditelný toxin, který je třeba neutralizovat, ale nikdo neví jak. Policie občas někoho zmlátí, v krajních případech i zastřelí, ale to není řešení. Občas se dokonce najde "dítě", které ve svých drobných přepadovkách zajde tak daleko, že unese autobus a způsobí smrt nevinného člověka, i když vlastně neví proč, jen fakt, že "nemá co ztratit" mu stačí... Absurdní je, že policie si je vědoma nejlepšího řešení, tedy okamžitého odstřelení terorizujícího únosce, ale to si před televizními obrazovkami nikdo nedovolí a to pak situace často skončí i více než jedním úmrtím... Bus 174 je sice dokument, který zůstává nestranný a nepodstrkuje diváku svůj názor, ale nezapomíná na filmové aspekty, jako je gradace a silný emocionální dopad. Přesto všechno cítím u režiséra až příliš velkou potřebu všechno sáhodlouze rozpitvat - 2 hodiny se dost táhnou, dokonce až natolik, že sahám po slabších 4*...7/10

Drsný dokumentární snímek, ukazující nám že v prostředí favel v Riu de Janeiru jsou hrůzné činy na denním pořádku, policie je brutální či zkorumpovaná a mnoho lidí, kteří skončí na druhé straně zákona nemá vlastně až tak moc na výběr. Snímek nám představuje událost, kdy brazilský mladík Sandro přepadl se zbraní v ruce autobus městské hromadné dopravy a několik hodin v něm držel rukojmí. Avšak nabízí několik různých pohledů, od zasahujících policistů, přes některé z rukojmích až po členy Sandrovi rodiny. Názory a pohledy jsou prezentovány všechny, avšak žádný není nějak vyzdvihován, nebo naopak zatracován, každý ať si vytvoří vlastní názor. Chvílemi opravdu strhující a dechberoucí, celkově tomu však prostě na pět hvězdiček něco chybí. Dokument je chvílemi možná až příliš zdlouhavý a některé rozhovory by se dali určitě zkrátit, či úplně vypustit. Avšak bezpochyby věc, kterou by měl každý vidět.