Všichni možní sběrači a já (2000)

To je tak komplexní zmapování vytyčeného tématu, navíc z tak velkého množství různých úhlů pohledů, že z toho nemohu nebýt nadšený. Dohromady zde máme mnoho různých sběračů, od lidí, kteří sbírají různé věci z ulic a vytváří z nich něco nového, tak i těch, kteří sbírají potraviny zanechané na místě, ať už neprodejné brambory, neztrhané víno či nesesbírané ústřice. Je toho opravdu hodně, navíc i celý dokument Varda koncipovala jako sbírku sběračů a jejich životních postojů, ale nejen to, taky ona sama během něj sbírá skutečné obrazy, sem tam si vezme něco z ulice či místa natáčení a sbírá ještě záběry z cest, zaměřené především na kamiony - což tomu dodává určitý "road movie" rozměr, ačkoli by to road movie vůbec být nemusela. Postojů ke sběru nepotřebných a vyhozených věcí je zde dost, občas rozumíte, občas vám z toho může být zle, přičemž tahle polarita se liší u nastavení každého diváka. Podstatné ale je, kolika témat se to dotýká - plýtvání, chudoba, ekologie, snaha sehnat potravu za každou cenu, odlišných pohledů na to, co je vlastně odpad, konzumní rozežranost i důraz na jezení lepších potravin, společensky vyloučené skupiny, krása digitálního média a ruční kamery, umění klasické i abstraktní vytvořené z již použitého, důraz na třídění, dětské akce na podporu třídění, "každodenní" gastronomie... A tohle vše vždy z hlediska kritického i souhlasného a zároveň citlivého, zarámované pohledy na tyto sběrače ať už z právnického, tak i společenského či korporátního hlediska, přičemž škála dotazovaných je opravdu pestrá - od právníků a michelinského kuchaře po bezdomovce. A aby toho nebylo málo, Varda zde má nemálo osobních vkladů, přičemž jeden z posledních dotazovaných je muž sbírající ze země zeleninu a ovoce po skončení trhů - a krátce na to zjistíte, že to není žádný "divný pobuda". Takže si připočtěme ještě minimálně jedno téma, a to že se nedá člověk soudit jen podle jedné činnosti, při které ho vidíme. Každého je poznat komplexně. A tenhle dokument je natolik komplexní, že by se o každém tématu v něm dalo ještě dlouze psát, ale to bych to musel vidět znova a psát si k tomu řadu poznámek. Tak plný dokument jsem už dlouho neviděl. 5*

„Když vidím všechno to vyhozené jídlo a pomyslím na lidi, co nemaj co jíst, je to velký smutek.“ Na poli leží víc než tuna vyhozených brambor, které se nehodí do supermarketu, buď jsou moc malé, velké, nebo rozbité. Lidé, kteří potřebují, by je mohli paběrkovat, ale většinou neví, kdy a kde je zrovna vyhazují. Dřív bylo právo chudých lidí na paběrkování uzákoněno. Dokonce se dostalo i do Bible. Je tam napsáno, že hospodář nemá sbírat úrodu do posledního hroznu a nebo olivy, ale má něco nechat na koncích větví pro chudé a potřebné, kteří přijdou paběrkovat po sklizni. Agnes Varda natočila dokument, spíše filmovou esej, o všemožném sbírání a paběrkování. Jste více lovec, nebo sběrač? Agnes se z láskou dívá na sběrače, kteří se snaží neplýtvat, ale zužitkují moudře to, co jim příroda dává. Sama bere ruční kameru a sbírá záběry, které pak střihá a sešívá. Výsledek jejího sběru je tato esej. Jedna hvězda navíc za ruce paní režisérky.

Dokument o zberačoch? Vravel som si, prečo by to mohlo byť zaujímavé? Je to zaujímavé, lebo to zďaleka nie je iba o nich....po 25 rokoch od vzniku dokumentu sa toho veľa v niektorých odvetviach nezmenilo a to je na tom to najsmutnejšie. Čo sa mi nepáčilo bolo, že dokument miestami od témy odbiehal na môj vkus už priďaleko (monológy o kamiónoch, alebo diskusia s manželským párom o tom kde sa spoznali, úplne zbytočné, ale niekto by povedal, že je to osobné) a v posledných 30 minút je z veľkej miery prehliadka exotov...keby to ostalo viac pri racionálne zmýšľajúcich ľudoch.... za 3 a pol.

Dokument je zvláštní v tom, že to skoro vůbec nevypadá jako pořádný film. Je natočený na viditelně levném přístroji , jeho střih je záměrně nevyleštěný a libuje si v překračování hranice od osobního až k požitkářství. Varda demonstruje svůj talent pro hledání významu ve všednosti a při zkoumání kultury mrchožroutů naráží na řadu přesvědčivých paralel. Film má občas tendenci setrvávat na legendárním statusu nové vlny Vardy, zvláště když se zdržujeme rozhovory a segmenty, které s tématem filmu jen slabě souvisí. Kupodivu to tak nějak celé funguje a baví.

[3,5*]     Cestopisný dokument, v ktorom režisérka Agnès Varda poeticky hravou formou pojednáva o paberkovaní, na ktoré nahliada z viacerých, veľmi rôznorodých pohľadov - z pohľadu sociálneho, ekologického, ale aj umeleckého, či gastronomického. Téma je to veľmi zaujímavá, netradične pojatá, nesie v sebe viaceré posolstvá, ktoré podnecujú diváka k zamysleniu. Korunu dokumentu nasadzuje výborná, originálna hudba. Zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.