Dveře v podlaze (2004)

Pro mě se jedná o jeden z nejosobnějších, ale také nejzvláštnějších filmů vůbec. Je to směsice komična, filozofie a lidských osudů, kdy je hlavní postavou spisovatel, což se mně vždy líbí. Během filmu jsem měl v půlce krátkou pauzu, ve které jsem sám stihnul napsat čtyřstránkový příběh, jež byl částečně inspirován mým snem a částečně Havranem od Poa, ale i tímto filmem - myslím, že Ted by se mi z plana hrdla vysmál a mé řádky rozcupoval. Já jsem však rád za to málo, no a tento film je tak trochu návrat ke kořenům, protože jsem viděl část už někdy v roce 2006 tuším. Většina z nás své dveře v podleze otevře - není vyhnutí, není to o volbě.

Za zmínku stojí, že Kim Basinger bylo v době natáčení padesát, pořád kočka. A Elle Fanning pět. Celý film vpodstatě čekáme na to, že dozvíme, jak a proč zahynuli Tim a Tom. Odchod Marion je sice pochopitelný, ale proč s tím dělala takové tajnosti. A zničila i negativy ... Těšil jsme se, že se Eddie dá dohromady s chůvou (Bijou Phillips) a tak nějak se objeví v posteli. No, Marion taky nebyla špatná.

Dveře v podlazejsou fantastickou a především osobitou adaptací Irvingova románuRok vdovou(1998). Román je strukturovaný jako tří aktová hra a Tod Williams si zvolil pro svůj film pouze první akt a přesunul ho z předepsaného roku 1958 do současnosti. Což Irvinga nadchlo. Ve výsledku se jedná o krásnou práci o životě, jaký je a jaký může být. Zralý manželský pár tvoří neskutečně výborní Jeff Bridges a Kim Basinger, puberťáka, který jim vstoupí do života Jon Foster a maličkou dcerku kouzelná Elle Fanning. Každý film podle Irvinga je zážitek, ale Williamsův projekt si nejlépe pohrál s tenkou hranicí mezi komedií a dramatem. Jsou zde scény jak vystřižené z grotesky, aniž by rušily náročné melodrama. To v mnoha filmech s takovou lehkostí neuvidíte.

Dveře v podlaze jsou zručně zpracovanou filmovou adaptací částí knižní předlohy Johna Irvinga. Lidské duše a mezilidské vztahy jsou zde podrobovány extrémy vnitřního rozpoložení. Pokud je jedinec úspěšným v jedné z mnoha rozmanitých oblastí umělecko-kulturního světa, je jistá míra dekadence nutností a požadavkem. Uvolněnější přístup k životu bez předsudků přináší zcela jiné zkušenosti a náhledy. I nepatrné změny vnitřních světů kladou otázky a nutkavě pokouší novou cestou alternativního zkoumání. Hledají se vlastní limity a možnosti, bolest a utrpení se tlumí vášní a uspokojením a osamělost bezradné duše se snaží nakreslit třesoucí se rukou vlastní rozpoložení a strach. Freudovský Erós a Thanatos jsou nejzákladnějšími lidskými pudy, mezi nimi osciluje chuť života. Trauma se upíjí, nebo vypocuje v úsilí sebevyjádření, či se před ním utíká ve strachu a beznaději. Průvodcem chaotickou změtí citů a bolestí je Eddie O'Hare (zajímavý Jon Foster), mladík na prahu vysněné cesty spisovatele. Od prvního kroku se snaží zorientovat v bouři emočních vln tužeb a strachů. Nezkušenost je fascinována ušlechtilým krasosmutněním a skrze chtíč dobrovolně na sebe bere roli odrazového můstku konečného odhodlání. Uhrančivá zkušenost na počátku dospělosti je jedinečným impulsem k rozjezdu vlastní tvůrčí činnosti. Hlavní mužskou postavou je Ted Cole (dobrý Jeff Bridges), úspěšný spisovatel a ilustrátor dětských knih. Bolest, strach a odcizení ho společně přes sklenky lahodně opojného vína a sexuální prožitky unáší zpět do života a vášně. Bolest je pomníkem, ale není věznitelem. Hlavní ženskou postavou je Marion Cole (velmi zajímavá Kim Basinger), Tedova manželka v dobrovolném vyhnanství osamělosti. Trauma se stalo nesnesitelným pocitem životního selhání a každý okamžik připomíná nezhojené rány a strach. Bolest je vězením a na spletení vysvobozujícího provazu je zapotřebí někdo zvenčí. Čtvrtým bodem zašmodrchané pavoučí sítě života je Ruth Cole (zajímavá Elle Fanning), vitální malá dcerka a plod poslední záchrany manželství jejich rodičů. Otázky a nechtěné vzpomínky rozdělují. A propojenost se postupně vytrácí. Výraznější postavou je také Evelyn Vaughn (velmi zajímavá Mimi Rogers), žárlivostí a pocitem zostuzení do nepříčetnosti rozžhavená temperamentní vdova. Pocit ponížení je rozvratný všem fyzickým formám. Z dalších rolí: mladá a zmatená chůva u Coleů Alice (Bijou Phillips), překvapená majitelka rámařského obchodu (zajímavá Donna Murphy), či nepříčetnou vdovou vyhozený zahradník Eduardo Gomez (Louis Arcella). Dveře v podlaze jsou v určitém úhlu pohledu cynickou životní hříčkou, z jiného úhlu jde o zručně zpracované drama života uprostřed dvou nejzákladnějších lidských pudů. Zajímavé, poutavé, pro mnohé i uhrančivě zásadní.

Chm, z nějakého důvodu se ke mně tento film různými oklikami vždycky jednou za pár let vrací a já si postupně uvědomuji, že k němu mám vlastně poměrně silný respekt. Lví podíl na tom má titulní pohádka "Dveře v podlaze" a ještě trochu lvější podíl na tom má Jeff Bridges a jeho vyšinutě královský majestát. Vedou ty dveře k nějakým spodním proudům. "A Sound Like Someone Trying Not to Make a Sound."